Stále více občanu v našem regionu má obavy z budoucnosti. Nálada ve společnosti není zrovna nejlepší, ale i přesto se najdou lidé, kteří se dokáží nad vším povznést a strávit spolu pěkný den. Právě k takovým patří bývalí studenti chebského gymnázia a zároveň maturanti z roku 1950. Ti si užili při společném setkání.

„Třídní sraz pořádáme každoročně, ale letošní byl vyjímečný tím, že je po šedesáti letech,“ pochlubila se Eva Schwippelová, hlavní organizátorka setkání spolužáků.

Jubilejní sraz bývalých studentů chebského gymnázia podpořilo Turistické infocentrum v Chebu. V úvodu akce totiž jeho pracovníci pro jubilanty připravili pohoštění a posezení přímo v prostorách infocentra. Při té příležitosti vyzpovídali účastníky a jejich vyprávění použijí pro projekt 950 osudů chebských občanů. Letos se sešlo jedenáct maturantů roku 1950 a nejstarší z nich osmdesátiletý Ivo Havlovič poutavě vyprávěl příběhy z té doby.

„Za války jsem začal studovat na gymnáziu v Plzni, ale pak nám ho okupační správa v roce 1944 zavřela. Odstěhoval jsem se na Chebsko a nějaký čas studoval na gymnáziu v Aši. Poslední ročník jsem ale dodělal zde v Chebu,“ vyprávěl Ivo Havlovič. Jako zajímavost přidal, že na maturitním vysvědčení všichni měli doložku, která je opravňovala nastoupit na jakoukoliv vysokou školu v Československu, aniž by museli vykonat přijímací zkoušku.

Toto opatření prý platilo rok po válce. O zajímavý příběh spolužáka se podělila organizátorka akce Schwippelová, když vyprávěla: „Chodil s námi do školy Milan Michelič, který pocházel z ašské německé rodiny. V roce 1948 dobrovolně odešli do Německa. Na Čechy však Michal nezanevřel a nechtěl také zapomenout češtinu. Celá léta jsme si dopisovali. Jednou jsem za ním byla i v Německu a také mě pozval na setkání do Paříže,“ vyprávěla Eva Schwippelová a dodala jaké problémy tehdy byly s úřady. „V Paříži jsem byla ve čtyřiasedmdesátém, ale před tím to byl úřední maraton. Dalo to hodně úsilí, abych dostala doložku a devizový příslib. Bez toho bych nemohla vycestovat“.

Z vyprávění účastníků vyplynulo, že byli v životě úspěšní. „Většina kluků ze třídy vystudovala vysokou školu. Převážně šlo o technické obory, ale i ekonomické a dva spolužáci se stali lékaři. Z děvčat vystudovala vysokou školu tři. Jedna například práva a byla dlouhá léta prokurátorkou,“ pochválil spolužáky Ivo Havlovič . „Jeden náš spolužák Zdeněk Padevěd se stal obchodním atašé ve Finsku, Švýcarsku a nakonec v Londýně,“ připomněl si ve vzpomínkách zesnulého spolužáka svěží osmdesátník Havlovič. Závěrem zhodnotili jací vlastně tenkrát byli studenti. Tlak tehdejší okupační správy zapříčinil, že se hodně učili a sportovali.