21. srpen 1968. Na dveře opět zaklepalo výročí, od srpnové invaze v roce 1968 uplynulo devětatřicet let. Postupně se snižuje počet pamětníků, převažují již ti, kteří tuto událost neprožili. Právě proto stojí za připomenutí, dodnes zůstává vážným mementem. A to nejen svým průběhem, ale hlavně rozuzlením. Nebyl to happy end, ale jeho pravý opak.

O to právě jde! Za obracením pravd naruby, které vzápětí následovalo, by se nemusel stydět ani nebožtík Goebbels. Během necelého roku se z okupace stala internacionální pomoc. S protivníky, po-kud si neposypali hlavu popelem a neodvolali, bylo nemilosrdně naloženo. A naopak, stoupenci intervence bez ohledu na jakoukoliv kvalifikaci dělali závratnou kariéru. Život se dá prožít jenom jednou. V jeho penzijním finále mají opět navrch ti druzí. Své protivníky i zde porazili rozdílem třídy. Tak už to u nás chodí, dobré skutky mají být po zásluze potrestány. Nestalo se tak poprvé, přejme si, aby to bylo naposledy.
Ještě jedna okolnost stojí za připomenutí, včerejší třeskutí prosovětští kolaboranti se přes noc stali neméně oddanými vlastenci. Zalykají se rozhořčením na tím, co se stalo v roce 1938. Aby bylo rozuměno, totální selhání a zrada západních spojenců je mimo jakoukoliv diskusi. Ale normalizátoři na něco podobného nemají morální právo. A navíc jako obvykle neznají dějiny. Stačí připomenout osudy desítek českých četníků a finančníků, kteří se v onom čase neohroženě postavili proti henleinovcům se zbraní v ruce. Měli smůlu, že přežili. Po roce 1948 s nimi noví mocipáni bez sebemenších skrupulí zatočili jako s buržoazními sluhy.

Vraťme se však k srpnovým dnům roku 1968. I tady jde, jako ostatně vždy v dějinách, o morální stránku věci. Mimo jiné odpověděly na otázku, kdy a za jakých okolností má řadový občan nejen právo, ale také povinnost protestovat.
Ke cti tehdejších generací nutno konstatovat, že se nezpronevěřily. Kdo však prohrál na celé čáře, byli politici. Tak dlouho ustupovali a hledali kompromisy, až se sami v tomto bahně utopili. Což by mělo být varováním i pro ty dnešní, i když konstelace hvězd je na hony vzdálena roku 1968. Důvěra se však dá ztratit pouze jednou…