,,Přijďte, my k vám také nechodíme!,,

Tak by se dala nazvat návštěva 2. 10. s naší 91 letou, velmi nemocnou babičkou,rentgenu ve zdravotním středisku Galenia v Chebu.
Z plicního oddělení nás poslali o patro níž na rentgen.Tam po přihlášení v kartotéce nám sdělili, že nejsou přizpůsobeni pro lidi na vozíku, který se nevejde do dveří. To by se dalo pochopit, ale ne způsob,jakým s námi jednali. Po dotazu co máme tedy dělat, bylo řečeno:, ,Ať si ji odvezeme do nemocnice a nebo ať si ji tam sami odneseme! ,,Převoz do nemocnice a zpátky by babička už nezvládla. A tak jsem obvolala každého, kdo by mohl přijet a babičku společně se mnou na ten rentgen odnesl.
A smířeni jsme čekali a čekali a čekali.Na řadu šel každý, i ten kdo přišel mnohem déle. Když jsem se šla zeptat, jestli ještě budeme čekat když je prázdná čekárna laborantka, (jméno mi odmítla sdělit,prý nemám nárok) řekla, že čekáme deset minut, tak co. A že by to jindy mohlo být horší! Mohlo,hlavně i v tom případě,když si někdo 45 minut plete s minutami deseti.V zápětí jsem si jméno zjistila od jejího přímého nadřízeného.
S takovou arogancí,jakou nám teď už jmenovitě paní Finkeová předvedla,jsem se ještě nesetkala.Jisté je,že pokud bude potřeba,celá moje rodina půjde na rentgen do té ,,spásné,, nemocnice.
Je nutné si uvědomit,že je na pracovišti,které navštěvují lidé,ať staří nebo mladí a podle toho by se měla naučit chovat.
I ona jednou bude stará a bude potřebovat něčí pomoc,a jediné čeho by se měla určitě dočkat je taková malá,úplně obyčejná lidskost.

Albertová Radka