Tehdy přiletěl z Rakouska ve vlastním vysloužilém dvousedadlovém letadle Julius ARIGI, který se svým strojem přistál na louce nedaleko hleďsebské velkoprádelny. Přiletěl se svým přítelem RUSSEM a předvedli tu nad Hleďsebí několik akrobatických.

Letiště Mariánské Lázně 31.7.1939 zabrané Němci kousků. Na této louce v blízkosti Kosího potoka zřídil provizorní letiště a postavil tu dřevěný hangár s názvem „FLUGUNTERNEHMEN IKARUS“ a chtěl vytvořit v tomto místě centrum světové letecké dopravy. Kdo by však věřil takovému snílkovi! Avšak Arigiho aktivita překonávala všechny překážky. Neúnavně vylétával na reklamní lety, podnikal lety soukromé, vyhlídkové, okružní i propagační a nabízel aerotaxi k dopravě nákladů i osob. Nešlo tedy ještě o pravidelné linkové spojení. První letecká doprava směřovala do Plzně, do Prahy a do Karlových Varů.

Letiště druhé: Mariánské Lázně – Panská Pole.

Reklamní lety vzbudily brzy pozornost a nadšení publika. Nacházelo se čím dál více odvážných zájemců, kteří usedli do Arigiho letadla a nechali se unášet na okružních letech nad Mariánskými Lázněmi. Vážení měšťané mariánskolázeňští ovšem prorokovali leteckému pionýrovi neslavný konec. …Ale Arigi stále nepadal …

V roce 1921 zrušil Arigi společnost IKARUS a založil na širších základech nový podnik „BÄDER-FLUGSGESELLSCHAFT“ (Společnost letecké dopravy lázní). Prvním počinem nové společnosti bylo vybudování nového letiště nedaleko původního. Vzniklo poblíž nádraží v Mariánských Lázních na Panských Polích. Letiště mělo plochu 7 ha. Do roku 1925 přepravil Arigi v neperiodickém leteckém provozu více než 5 500 osob bez jediné nehody. Proto si tento „městský šéfpilot“ dovolil odvážný krok, a získal pražské AEROZÁVODY k založení pravidelné letecké linky Praha – Mariánské Lázně a zpět. Od roku 1927 převzaly tuto leteckou linku Československé státní aerolinie, jimž ministerstvo pro veřejné práce ČSR propůjčilo koncesi k provozu. V této době už Arigi připravoval nové letiště ve Sklářích, přestože stále létal ve službách zdejší městské společnosti Bäder-Flugsgesellschaft. Velká Hleďsebe r.1920. Start Arigiho dvouplošníku, v pozadí hleďsebská velkoprádelna.

Letiště třetí: Mariánské Lázně – Skláře (Flaschenhütte) Pozemky ve Sklářích byly městem z části odkoupeny, z části pronajaty a na nich vybudována letištní plocha 600 x 800 metrů. Výstavbu tohoto mezinárodního letiště financoval československý stát spolu s městem v roce 1927. Letiště zabíralo celkem 35 ha. Stavitelem byl známý mariánskolázeňský architekt Karel GUT. Vedle velké přistávací plochy postavil mohutnou betonovou letištní budovu. V ní bylo ředitelství, sanitární centrum, rádiová a meteorologická stanice, celní expozitura, pošta a prvotřídní restaurace. Krátce nato byl postaven obrovský hangár. Podle dobrozdání expertů vyhovovalo nové letiště jako ideální a dobře položené. Letiště ve Sklářích bylo dáno do provozu 4.července 1927 a Mariánské Lázně tím získaly mezinárodní letecké spojení se všemi hlavními městy Evropy. Vzniklo 18 leteckých linek. Význam a sláva letiště narůstaly a Arigi očekával, že bude jmenován jeho ředitelem. Ještě před tím si v očekávání postavil ve Sklářích výstavný dům s názvem VILLA ARIGI, s věžičkou a terasou. K těmto nadějím ho opravňovaly jeho zásluhy o místní rozvoj letectví i odbornost. Avšak vedení Československých státních aerolinií, které převzalo zdejší letecký provoz, bylo jiného názoru. Vypovědělo Arigiho služby a jmenovalo českým ředitelem letiště Skláře pana MATERNU. Skláře (Flaschenhütte) r.1936. Moderní letištní budova Skláře 2008. Vila Arigi dodnes vyvolává nostalgické vzpomínky na svého zakladatele.

Podvozek Arigiho dvouplošníku nalezený v roce 2007 J.Karáskem Julius Arigi byl nucen odprodat svoji honosnou vilu a začal hledat nový prostor pro svoje podnikání. V roce 1932 otevřel mezi Sklářemi a Hamrníky překrásné koupaliště LIDO, kde vybudoval potřebné zázemí včetně skluzavek. Na pláž postavil své historické letadlo „Arigi" , s nímž dokázal v Mariánských Lázních prosadit letectví. Nástup Adolfa Hitlera v Německu k moci v lednu 1933 a vleklá hospodářská krize nepřály ani provozu koupaliště LIDO, ani letecké dopravě. Ubývalo zákazníků, omezovaly se lety. V říjnu roku 1938 začalo být letiště ve Sklářích používáno německou armádou pro vojenské účely. Tento stav trval až do vypuknutí války – do přepadení Polska dne 1. září 1939.

Tehdy začalo letiště sloužit jako pilotní škola „Deutsche Flugzeugsführerschule Marienbad“. Pro výcvik pilotů, kteří se zde učili létat sloužily především malé cvičné letouny Fieseler Fl.156 Storch. Na jaře roku 1940 sem byla přemístěna i letecká škola z Chebu. Využití letiště se rozšířilo počátkem roku 1941 po vstupu protihitlerovské koalice do války a především po 21. červnu 1941 – po přepadení Sovětského svazu. Německo zažívalo první letecké útoky na svém území už od roku 1940, které zvolna zasahovaly stále větší území. Proto začala být budována na územích, domněle vzdálených dosahu letectva Spojenců, důležitá zařízení pro obranu a další vedení války. A tak se jednoho dne objevily na letišti ve Sklářích civilní automobily jak osobní, tak nákladní, z nichž některé nesly označení firmy TELEFUNKEN BERLIN. Na letišti nastal čilý stavební ruch. Kromě nově budovaných hangárů byly přistavovány další hangáry a přeměňovány ve výrobní haly. Současně bylo postaveno při letišti několik dalších přízemních, převážně dřevěných obytných baráků, do nichž se stěhovali ti, kteří na letišti pracovali.

Převažovala zde výroba radarů a radiostanic – vysílaček. Na konci války byly tyto výrobky narychlo ukryty do skladů, které později zajistila americká armáda. Je zajímavé, že správcem skladů byl říšskoněmecký příslušník Ernst WOYTH, který měl od nich klíče a tak stal se zaměstnancem americké armády. Woyth v prvních květnových dnech 1945 sdělil členu místní správní komise panu Menšíkovi, že je pracovníkem berlínské firmy TELEFUNKEN a že dosud zůstává ve funkci správce všech skladišť materiálu a zařízení této firmy v Mariánských Lázních a v okolí. Připomenul, že ve skladištích je uložen velice cenný elektromateriál a měřící přístroje pro elektrovýrobu a prohlásil, že v těchto skladištích je uložen montážní materiál milionových hodnot. Na konci války (počátkem května 1945) bylo letiště obsazeno americkou armádou a uzavřeno, stejně jako ostatní objekty, které za války sloužily německé branné moci. Američané používali letiště pro vojenské účely až do 30.listopadu 1945, kdy odešli z ČSR.

Na letišti byla shromažďována veškeré automobily a jiná motorová vozidla, která museli němečtí majitelé z Mariánských Lázní povinně odevzdat Američanům. Tyto vozy, ať starší nebo nové, ať pojízdné či nepojízdné, byly shromažďovány na jednom úseku letiště a těžkými speciálními buldozery americké armády ničeny. Bylo to bez ohledu na to, že nová československá civilní správa zoufale potřebovala auta pro výkon své služby na osvobozeném území. Němečtí zajatci měli ubytování ve dřevěných barácích, v táboře, proti letišti ve Sklářích. Byli nasazováni na nejhorší druhy práce. Poté se baráky přeměnily na ubytování Němců určených do odsunu.

ZDENĚK BUCHTELE