Několik studentů Integrované střední školy v Chebu se mohlo na vlastní kůži přesvědčit, jak vypadá život v Rusku. V rámci studijního pobytu v Ruské federaci prožili nezapomenutelné chvíle ve městě Nižní Tagil na Urale. Na zážitky z pobytu se Deník zeptal dvou studentek nástavbového studia kuchař – číšník. Na otázky odpovídala jednadvacetiletá Alena Sladká a devatenáctiletá Michaela Pišojová.

Jakým způsobem jste se dozvěděly o tomto programu a proč myslíte, že jste mohly jet právě vy?

Alena: Abychom mohly jet, musely jsme mít uzavřenou klasifikaci.
Michaela: Pan učitel Goláň přišel do třídy s nabídkou výměnného pobytu do Ruska. Samozřejmě, většina měla zájem. O výběru těch, co pojedou, rozhodoval prospěch a chování. Ten, kdo měl obojí lepší, měl šanci jet. Nakonec jsem byla také vybrána.
Rusko je obrovská země, bylo při vašem pobytu v Nižním Tagilu něco, co by vás vyloženě překvapilo?

Alena: Jako čestní hosté jsme několik hodin stáli na spodní tribuně, to bylo dost náročné, protože jsme byly ještě hodně unavené z cesty. Pod námi šel ten průvod a pak jely tanky. Bylo to působivé, tohle se u nás opravdu vidět nedá.
Michaela: Po příjezdu do Nižního Tagilu jsme byly strašně utahané. Měly jsme za sebou dlouhou cestu. V podstatě jsme šly hned spát. Na druhý den byl ve městě velký průvod, který snad neměl ani konce. Něco takového jsem ještě neviděla. Bylo to k příležitosti ukončení druhé světové války. Viděly jsme i velkou vojenskou přehlídku s tanky.

Přijali vás ruští studenti dobře? Jací vlastně podle vás jsou?

Alena: Byli v pohodě. Jsou přátelští a společenští. Přijde mi také, že více drží pohromadě.

Michaela: Seznámení proběhlo úplně v pořádku. Měli jsme i diskotéku, ruští kluci s námi chtěli pořád tancovat.

Všimly jste si nějakého výrazného rozdílu v našem a ruském školním systému?

Alena: Ani ne. Hodně času jsme trávily v kuchyni na praxi. Školou jsme spíš procházely.

Michaela: Jediný rozdíl, kterého jsem si všimla, je asi ten, že tamní studenti jsou podle mého názoru snaživější a více zapálení pro svůj obor.

Co se vám v Rusku nejvíc líbilo?

Alena: Mě se hodně líbila návštěva na základní škole. To, jak se děti učily češtinu, recitovaly nám naše básničky, nebo říkaly úryvky ze Švejka.

Michaela: Nejvíc asi cirkus, to se s českými nedá vůbec srovnat. Úžasné akrobatické výkony bez sítí nám braly dech.

Jste z oboru, proto si nemohu odpustit otázku směřující na jídlo. Jaká jídla vám chutnala a naopak, která ne?

Alena: To já si spíš vzpomínám na to, že mi nechutnal bořšč. Přišel mi hodně ostrý a dost zvláštní. Každý den jsme měly dorty, které pekli ruští kluci na praxi. Učili se na cukráře. A nebyly to nějaké malé dortíky, ale pořádně veliké. Nedaly se ani sníst.

Michaela: Chutnala mi jejich pizza. Tu dělali v opravdu zvláštních kombinacích.