30. května 2007 se pod vedením profesora dějepisu naší školy pana Miroslava Stuláka uskutečnil další, již tradiční zájezd do Prahy za známými českými osobnostmi sportu, kultury a politiky. Luxusní zrcadlový sál kdysi tak slavného hotelu Evropa (dříve „Šroubek“) navštívili studenti chebského, ašského, ostrovského gymnázia a dalších chebských středních škol.
 

Jitka Čvančarová

 
Jako první nás poctila svou návštěvou jednatřicetiletá herečka Jitka Čvančarová. Absolventka brněnské JAMU voboru muzikálového herectví nyní působí jako stálá členka Městského divadla Brno. Mezi její první role patřila postava Lízy Julínkové zmuzikálu My Fair Lady. Dnes ji známe především ztelevizního seriálu Ordinace vrůžové zahradě. Zahrála si ale také vseriálu Četnické humoresky či Černí baroni. Jak sama řekla, propojovat divadlo a film ji baví. „Vdivadle se člověk něčemu naučí, a pak to uplatní před kamerou.“ Protože ovšem hraje vpěti divadlech, musí často novou nabídku odmítnout. „Ale nelituji toho, nemůžu se přeci roztrhat.“ Na hraní vdivadle se jí líbí kontakt sdiváky, a proto hraje raději vmenších divadle, jako je například Divadlo Bez zábradlí. „Někdy se ale stane, že diváci vůbec při představení nereagují. Ztoho jsem někdy zaražená, ale většinou všechno vynahradí při děkovačce,“ dodala súsměvem. Na otázky, jak se učí texty, odpověděla: „Texty si přeříkávám vautě nebo vmaskérně těsně před natáčením. Na obtížné role je ale potřeba dobře se připravit, protože je těžké improvizovat, když se něco pokazí.“
 

Karel čáslavský

Dalším významným hostem byl filmový historik Karel Čáslavský. Můžeme ho znát zcyklu televizních dokumentů Hledání ztraceného času či ze zábavného pořadu Videostop. Vtomto pořadu začínal jako glosátor za kulisami, a až později se dostal na televizní obrazovku. Tvorba ho však lákala už od dětství a když se později ještě naučil „lepit“ film, nic mu nebránilo začít pracovat vtelevizi. Vroce 1963 se rozhodl vstoupit do televizního archivu a tam je až dodnes. Odtud si také vybírá filmy pro svůj pořad Hledání ztraceného času. „Co tam bude, a co tam nebude, záleží jen na mě.“ Stará se o největší sbírku grotesek na světě. Jsou to sice kopie, ale originály se vAmerice nedochovali, takže jsou velmi cenné. „Pokud chcete vidět dobrý starý film, jeďte do Prahy,“ dodal súsměvem. Filmy sleduje raději vkině, než o samotě doma u televize. „Je to úplně něco jiného. Vkině prožíváte film společně sostatními diváky.“ Podle jeho názoru se film výrazně změnil. Hodně ho zklamal nedávno odvysílaný televizní film Operace Silver A. Čekal, že to bude více o samotné operaci. Přestože je mu úctyhodných 70 let, stále se pyšní vynikajícímu zdraví.
 

Kateřina Sokolová

Jako další nás poctila svou návštěvou MISS České republiky 2007 Kateřina Sokolová. Přestože vyhrála soutěž o nejkrásnější ženu naší země, jejím hlavním cílem je dostudovat gymnázium. Ve škole jí nejvíce jdou jazyky (hlavně angličtina) a základy společenských věd. Vbudoucnosti by chtěla studovat cestoví ruch. Mimo modelingu, kterému se věnovala už od svých 14 let, ji také bavil tanec a nějakou dobu dělala roztleskávačku. Nějak výrazně se na soutěž MISS WORLD nepřipravuje. „Ničit si kvůli dobré postavě zdraví je podle mě pitomost, ale ráda přijmu každou radu od své předchůdkyně Taťány Kuchařové.“ Svého úspěchu by ráda využila při charitativních akcích. Chce pomáhat hlavně seniorům, kteří většinou neprožívají šťastný podzim svého života. Ve volném čase chodí do kina a na muzikály. Ráda se divá na seriál Přátelé nebo M*A*S*H. Také ráda čte, ale na to už jí bohužel nezbývá mnoho času. Jejím mazlíčkem je pejsek labrador. Protože miluje sluníčko a exotiku, jejím vysněným místo pro dovolenou by bylo Thajsko nebo Egypt.

Martina Sáblíková

Jediným sportovcem, který nás dnes navštívil, byla nejúspěšnější rychlobruslařka historie českého sportu Martina Sáblíková. Přestože vČeské republice není žádná dráha, na které by mohla trénovat, získala tato dvacetiletá rychlobruslařka titul Mistra světa i Evropy a je držitelkou několika světových juniorských a seniorských rekordů. Je připraven projekt pro výstavbu haly vBrně, které by měla sloužit i jiným sportům a veřejnosti, ale na její postavení není dostatek prostředků. Musí tedy jezdit trénovat do zahraničí., a to nejraději do Itálie. Nejvíc rychlobruslařských hal je však vNizozemí. Mimo rychlobruslení se částečně věnuje i cyklistice. Je to jeden zdruhů cvičení, které jí její trenér Petr Novák ordinuje místo cvičení vposilovně. Trénuje raději společně sostatními rychlobruslaři, protože se vždycky sejde dobrá parta a to jí vyhovuje. Nejraději závodí na delších tratích, jako jsou tři nebo pět kilometrů. „Deset kiláků je už ale moc. To už mi tolik nevyhovuje.“ Na gymnáziu ji nejvíce bavil tělocvik. Učí se německy a trochu rusky. Důležité je pro ni domluvit se. Největším talismanem je pro ni trenér. Ten se ji snaží před závodem vybudit tím, že ji chce rozčílit. „Už jsem si ale na to zvykla, takže to pro něj není tak jednoduché,“ dodala súsměvem. Sdopingem se ve své sportovní kariéře zatím nesetkala. Jednou však musela odstoupit ze závodu, protože měla příliš hustou krev. Kvůli dopingové kontrole musí rychlobruslařští závodníci na tři měsíce dopředu hlásit, kde budou, a musí být kdykoliv do hodiny kdispozici dopingovým komisařům. Jestli se bude i nadále tak výrazně věnovat cyklistice zatím není jisté. Velice se jí líbilo vTuríně a už se také těší na další olympiádu.

Jiří Čunek

 
Ve svém rozvrhu si na nás našel čas také předseda KDU-ČSL a ministr pro místní rozvoj pan Jiří Čunek. Rodák ze Zlína začínal jako automechanik a později bezpečnostní technik. Vroce 1998 se stal starostou města Vsetín, a tak odstartovala jeho politická kariéra. Poté se stal krajským zastupitelem a kandidoval na post hejtmana. Měl možnost stát se hejtmanem kraje, ale rozhodl přenechat toto místo někomu jinému a zůstal radním. Vroce 2006 se stal předsedou KDU-ČSL a od 9. ledna 2007 je prvním místopředsedou vlády ČR a ministrem pro místní rozvoj. Protože zastává několik funkcí najednou, má spoustu práce. „Když ráno odcházím do práce, děti ještě spí, a když se zpráce vracím, děti už zase spí. Vpražském bytě jen přespává, takže ani neví, kde má hrníčky, protože je vlastně nepotřebuje. Vlastně ani nevím, jestli doma nějaké hrníčky máme,“ prohodil súsměvem na tváři. Nepotrpí si ani na přepych, protože nemá čas se o to starat. Je rád, že prožil období komunismu, protože si teď váží toho, co má. Přiznal, že nemá mnoho přátel, ale zase těch několik co má, je napořád.
 

Jiří Adamec

Posledním dnešním hostem byl známý český režisér a příležitostný herec Jiří Adamec. Mezi jeho nejznámější díla patří filmové pohádky Princové jsou na draka, Co takhle svatba princi? a seriály Sanitka, Bylo nás šest nebo Pojišťovna štěstí. Od dětství si přál být hercem. Začal pracovat jako kulisák a snažil se připravit na přijímací zkoušky na divadelní fakultu. Touha stát se hercem ho však brzy přešla. Později přijal nabídku ztelevize a stal se režisérem. A jak je velká úloha režiséra při natáčení? „Režisér vpodstatě nic nedělá. Jenom to celé řídí. Například při tvorbě hudby kfilmu si zavolám skladatele, řeknu mu, jakou hudbu potřebuju a dílo je hotové.“ Jeho názor na natáčení za komunistického režimu je takový, že dříve, pokud film vyhovoval politicky, nebyl problém spenězi. Dneska můžeme ve filmu vyjádřit, co chceme, ale musí to být komerčně dostatečně výnosné. A tím se někdy snižuje kvalita filmu. Má rád americkou kinematografie. „Je tady velký kontakt sdivákem. U naší tvorby se kouká hlavně na to, aby to vyneslo co nejvíc, ne na to, aby se divák pobavil.“
Autor:
Michal Býna 5.A