Vánoce jsou nejpopulárnější svátky roku; pro věřící i nevěřící, protože v sobě mají všelidský obsah, narození dítěte. Proto jsou to současně i svátky rodiny, v rodině se také slaví a soustřeďují se především na děti.

A protože každý z nás je jako dítě silně prožíval, jsou zároveň doprovázeny našimi vzpomínkami na dětství, na naše živé či zemřelé členy rodiny a přátele.

My křesťané je prožíváme ještě hlouběji, protože věříme, že to narozené Dítě je Bůh, který se k nám snížil, aby nás obohatil svou láskyplnou blízkostí a společenstvím. Člověk je totiž jinak osamoceným jedincem i uprostřed přátel a blízkých, kteří ho sice mohou s láskou provázet, ale v kritických chvílích života, jako jsou různé komplikace, především nemoc, smrt blízkých a nakonec i jeho vlastní, zůstává sám. Nikdo nemůže vstoupit do jeho nitra a nést to s ním. Jedině Bůh, který je nám blíž než my sami sobě, který nám také líp rozumí, než si rozumíme my. Proto platí věta papeže Benedikta XVI., že člověk, který věří, nikdy není sám. To není pouhý sebeklam, pouhá fikce, ale věřící lidé svou zkušeností mohou potvrdit pravdivost těchto slov. A právě proto Bůh přišel na svět jako Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, který pokorně čeká, až ho vpustíme do svého nitra, aby s námi mohl být a učit nás dobře žít. Ten nám dává sílu překonávat všechny těžkosti a krize a prožívá je s námi. Je s námi i ve chvíli naší smrti, aby nás v okamžiku, kdy odevzdáme své smrtelné tělo, přijal "na druhém břehu života" navždy do své náruče.

Přeji Vám všem a modlím se za to, abyste prožili Vánoce v tomto duchu, protože pak budou plné radosti a naděje, kterou nám nic a nikdo nevezme.

František Radkovský, 
biskup plzeňský