Oblíbeným výletním cílem karlovarských lázeňských hostů byly tyto skalní útvary už v první polovině 19. století, navštívil je i básník Johann Wolfgang von Goethe. Jedním z hlavních cílů turistů nejen z Karlovarského kraje zůstávají dodnes a lákají také horolezce. Území na levém břehu řeky Ohře v hlubokém údolí u cesty z Doubí do Lokte je chráněné od roku 1933, v roce 2007 bylo celé území uznáno národní přírodní památkou s názvem Jan Svatoš. Jedná se o geomorfologicky ojedinělé žulové skalní útvary, které jsou vysoké až 50 metrů. Jak přesně skály vznikly, se dodnes neví, ale podle dostupných informací tyto žulové formace vytvořila voda z řeky Ohře, která si tu před tisíci lety razila cestu. Tehdy její hladina byla mnohem výše, než je tomu dnes, a tak žulové útvary byly pod vodou.

Skalní formace na levém břehu údolí Ohře, vznikly z loketské žuly. Ta zde vykazuje charakteristickou blokovou odlučnost podle tří navzájem přibližně kolmých směrů. Lidé zde mohou vidět skalní jehly, stěny, věže a na jejich vrcholech jsou vzácně erozní obří hrnce.

Jednotlivé skalní věže a bloky se nazývají Kapucín, Ministranti, Nevěsta s Ženichem, Páter, Svědkové, Muzikanti, Tchán, Tchyně a Zámek. Na pravém břehu, asi 750 metrů proti proudu se nachází žulová izolovaná skalní věž Samotář. A proč mají tyto skály tak zvláštní jména? Vychází totiž z pověsti, která o tomto místě koluje už stovky let.

Kdysi měl u Svatošských skal žít mládenec, který se jmenoval Jan Svatoš. Toho nalezli jako opuštěného novorozence u Horního Slavkova. Lidé ho donesli na hrad Loket, kde se chlapce ujala tehdejší markraběnka. Vychovala z něho slušného hodného chlapce. Ten se však zajímal o čáry a kouzla a ne tak o rytířství, ke kterému byl celý život vedený. Jednou seděl u řeky Ohře a byl hluboce zamyšlený. Před ním se zjevila víla, která byla nádherná a jakou nikdy neviděl. Ta mu sdělila, že ví, co ho trápí. Že by se chtěl naučit kouzla a čáry. Slíbí mu tedy, že ho čarovat naučí. Na oplátku jí Jan musí slíbit, že se nikdy nezamiluje do jiné dívky. On opojený chtíčem, být čaroděj, přitaká. A tak ho víla naučí všem tajným naukám a kouzlům. Jan je velmi šťastný. Chodí za vílou pravidelně několik let. Jak čas plynul, dostal se Jan za poznáním i do světa a tam narazil na další dívku. Do té se hned zamiloval a ze srdce ji začal milovat. Věděl, že dal slib víle, ale protože už uměl čarovat, předpokládal, že kdyby mu chtěla něco víla provést, dokázal by ji odehnat kouzlem. A tak se rozhodl uspořádat svatbu s novou dívkou. Když stáli svatebčané právě u řeky Ohře, a chystali si říct ano, rozbouřila se řeka Ohře a z ní vystoupila nazlobená víla, která hned kněze, oba milence, svatební hosty, hudebníky a svatební povoz zaklela a tak se z nich staly skály.

Podle psychotroniků se jedná o jedno z nejsilnějších geomantických míst v Karlovarském kraji. Ze skal, navzdory své pověsti, srší pozitivní energie, která turisty a poutníky nabíjí optimismem a dobrou náladou.

Ročně chráněné území navštíví několik desítek tisíc lidí z celé České republiky a Německa. Během letní sezóny tu dokonce trénují i horolezci.