Ve své sbírce má nově i nevšední zážitek. Společně s mužstvem ČR se setkal švédskou princeznou Victorií. Čeští reprezentanti jí také předali dres národního družstva. „Princezna je sympaťačka,“ usmíval se Míra, který neodmítl žádost Deníku o rozhovor na téma šampionát ve Švédsku.

S kým jste se vlastně popasovali ve finále?

S Itálií. A ta nás bohužel porazila 2:0.

Kde přesně se ME odehrálo?

Ve Švédském městě Solleftea.

Popíšete stručně průběh šampionát z pohledu české reprezentace?

ME se hrálo ve dvou skupinách po pěti týmech. My jsme měli ve skupině Švédsko, Itálii, Rusko a Polsko. Průběh šampionátu byl pro nás senzační. Ve skupině jsme neztratili ani bod a se skóre 20:3 jsme ji celou vyhráli. Poté přišlo semifinále a tam jsme po tuhém boji porazili Estonsko 1:0. Ve druhém semifinále došlo k velkému překvapení, když favorité na celkový titul Norové v druhém semifinále prohráli 2:1 s Itálií. Ve finále jsme proto byli favority my, ale Itálie nabuzená vítězstvím nad Nory podala výborný výkon a skvěle takticky zvládnutou bitvou zvítězila 2:0.

Bylo cestování na ME složité?

Solleftea se nachází asi 550 kilometrů severně od Stockholmu. Takže jsme letěli do hlavního města Švédska a odtud jsme jeli vlastním autobusem, který vyjížděl o dva dny dříve z Čech. Zpáteční cesta byla podobná až na to, že jsme odjížděli ihned po skončení finále.

Prozradíte, jak se vám osobně na šampionátu vedlo? Byl někdo z našeho mančaftu vyhlášen nejlepším hráčem mistrovství na svém postu?

Já osobně si myslím, že jsem podal standardní výkony, které ode mne trenéři očekávali. Na tomto mistrovství se individuální ceny neudělovaly.

A dojmy ze země pořadatelů i ze samotné akce..?

Moje dojmy jsou velmi rozporuplné. Sever Švédska je opravdu krásný, ale po celou dobu našeho pobytu vládly, pro nás, velmi kruté mrazy. Teplota ani jednou nebyla vyšší než - 10 stupňů Celsia a několikrát jsme zaznamenali i - 30. Dále tam bylo mnoho sněhu, takže na nějaké výlety nebo procházky nebylo ani pomyšlení. Dojmy z organizace turnaje jsou úplně katastrofální. ME se hrálo na malém zimním stadionu, kde měli jen čtyři šatny pro deset týmů. Z toho pramenilo to, že po každém tréninku nebo zápase jsme museli sbalit mokré věci do tašek a přenést je do přiděleného ´kumbálku´ a tam je rozvěsit. Naštěstí naše mužstvo má skvělé kustody, kteří to dělali za nás. Další problém byl s informacemi o turnaji. Na internetu byly na oficiálních stránkách pouze výsledky a to s několikadenním zpožděním. A opět pro nás bylo štěstí, že přijeli Čeští nadšenci do sledgehokeje. Ti se domluvili s pořadateli, že na stránkách www.tvcom.cz budou vysílat v přímém přenose zápasy ČR ve skupině a pak zápasy o umístnění. Dále připravili online přenosy, diskuze a podobně. Prostě nebýt jich, nevěděl by nikdo, co se na šampionátu děje. Na těchto stránkách jsou zápasy uloženy a tak pokud by někdo chtěl vidět naše utkání, může si je přehrát ze záznamu.
Takže jednou větou: organizace katastrofální.

Pochlubíte se svým největším zážitkem z ME ?

Snad ani ne! Stříbro je sice krásné, ale my chtěli zlato. Zážitky jsou vesměs záporné, tak se k nim nebudu raději moc vyjadřovat.

A co vaše plány v reprezentaci i v klubu do budoucna?

Já osobně, i když jsem již starší (46 let – pozn. redakce), tak chci hrát sledge hokej co nejdéle, protože jsem mu naprosto propadl. V naší rodině se plánuje podle tréninků, soustředění, zápasů a pak je teprve čas na ostatní. Za to chci touto cestou poděkovat své manželce Martině a dětem. Prostě to se mnou není lehké. Pokud zdraví a forma dovolí, tak v České reprezentaci bych chtěl vydržet minimálně do Paralympiády v Soči 2014.