Dnes už byste hledali pozůstatky tramvajového provozu v Mariánských Lázních jen stěží. Když v roce 1902 začaly tramvaje nahrazovat dopravu lázeňských omnibusů, nikdo asi netušil, že kolejová vozidla lázeňské město opustí po padesáti letech.
Na železnici se Mariánské Lázně napojily už roku 1872, a od té doby jezdily od železniční stanice do středu města hotelové omnibusy, které ale kapacitně příliš nevyhovovaly. Uvažovalo se o parní nebo koňské tramvaji. Na přelomu 19. a 20. století byla městskou radou vybrána nabídka budapešťské společnosti Ganz, která počítala s výstavbou elektrické tramvaje. V létě 1901 byla zahájena výstavba malé vozovny, umístěné poblíž železniční stanice, ke které vedla 200 m dlouhá manipulační kolej, a o něco později začaly terénní úpravy pro položení kolejí do lázeňské části. O necelý rok později, konkrétně 12. května 1902), vyjely na koleje o rozchodu jednoho metru první čtyři malé motorové vozy značky Ganz Budapešť a dva otevřené vlečné vozy Ganz. V roce 1903 byly zakoupeny od pražské firmy Ringhoffer dva velké motorové a dva otevřené vlečné vozy. Naposledy rozšířili vozový park v roce 1931, kdy byly dodány dva moderní motorové vozy z České Lípy.
Marienbader Zeitung vycházel jako týdeník, napsal v roce 1905: Od počátků tramvaje, od roku 1902 bylo ve městě tramvajemi přejeto 7 psů, 1 kočka, 1 husa, 2 kachny, 16 vrabců a 1 kohout.
Trať byla velice krátká, měřila pouhých 2,3 kilometru a spojovala nádraží s konečnou stanicí U hodin, dnešní okružní křižovatka před hotelem Bohemia. Mezi lety 1902 a 1952 bylo tedy v Mariánských Lázních v provozu celkem osm motorových a čtyři vlečné vozy. Tři motorové byly po druhé světové válce přestavěny na vlečné.
Několik nej a ukončení provozu
Mariánskolázeňská tramvajová dráha měla hned několik prvenství. Jako jediná v tehdejším Česku vystoupala do nadmořské výšky více než 600 m n. m. Po ukončení provozu tramvají v Českém Těšíně šlo o nejmenší tramvajový provoz ve státě. Jednokolejná trať o délce necelých dvou a půl kilometru, na které byla tři místa k vyhýbání souprav, sloužila až do roku 1952, ale krátce po druhé světové válce bylo jasné, že provoz už nemá smysl. Na poslední jízdu se tramvaje vydaly 26. dubna 1952, o den později je nahradily trolejbusy.
close
info
Zdroj: Archiv Deníku
zoom_in
Z tramvajové dopravy v Mariánských Lázních
Trolejbusová trať v podstatě kopírovala trasu tramvaje a oproti ní byla navíc prodloužena do horní části města blokovou smyčkou okolo kolonády. Postupně byla trať rozšiřována – k Lesnímu prameni (1953), do Úšovic (1960), k nové vozovně (1962) a k Antoníčkovu prameni (1973), na Panská pole (1980) a do Velké Hleďsebe (1984).
Tramvajové vozy skončily na šrotišti, pouze poslední dva nejnovější motorové vozy z České Lípy (č.7 a č.8), byly v roce 1952 převezeny do Teplic, kde ještě několik let sloužily veřejné dopravě. Počátkem šedesátých let jezdily už pouze jako vlečné vozy v Jablonci n/Nisou. Původní mariánskolázeňský motorový vůz č. 8 dojezdil jako vlečný vůz pod č. 182.
V nové době měly namále i trolejbusy
Po listopadu 1989 byl Dopravní podnik Mariánské Lázně zprivatizován a přeměněn na akciovou společnost. Konec odborářských rekreací a nárůst automobilismu doprovázený otevřením města pro auta společně vedly ke snížení výkonů MHD na polovinu. Pro trolejbusovou dopravu nastalo období nejistot. Po roce 1994 byl obnovován vozový park MHD pouze autobusy, které postupně přebraly většinu výkonů MHD. Obnova trolejbusů nastala až v roce 2004 pořízením vůbec prvního trolejbusu Škoda 24Tr vyrobeného v ČR. V roce 2005 následoval druhý vůz. V roce 2006 byla založena městem Mariánské Lázně a Dopravním podnikem Mariánské Lázně, a.s., nová společnost Městská doprava Mariánské Lázně s.r.o., která od 1. 7. 2006 provozuje MHD v Mariánských Lázních.
Od roku 2020 v Mariánských Lázních modernizují vozový park a ve městě jezdí celkem osm moderních trolejbusů vybavených i bateriovým pohonem Škoda 30 Tr od Škody Electric.
