Široký úsměv a rozzářené oči. Tak přijaly v sobotu odpoledne informaci o zisku titulu Missis 2010 České republiky dvě dámy Güttlerovy ze Šumperku – sedmatřicetiletá úřednice Dagmar a její čtyřletá dcerka Viktorka. Šťastná maminka tří dětí soutěžící s tím nejmladším potomkem si v mariánskolázeňském divadle, kde se finále odehrálo, vysloužila bouřlivý potlesk zaplněného sálu. Ovace samozřejmě patřily i malé Viktorce.

„Do soutěže o nejsympatičtější maminku a dítě jsem nás přihlásila sama,“ neskrývala Missis 2010 krátce po korunovaci. „Viktorka je doma totiž takový ďáblík a na veřejnosti se dříve už moc předvést neuměla. Účast v tomto klání však zabrala, její ostych zmizel. Musím před ní smeknout, úspěch je určitě tak z devadesáti procent její zásluha. Také skvělé obecenstvo v lázních nás vyburcovalo k dobrému výkonu.“ Viktorka byla při vyhlašování evidentně nesvá, později prozradila, že myslela na čelní umístění a když dlouho neslyšela svoje jméno, bylo jí smutno. „Jak jsme se dozvěděly o vítězství, hned jsem očima v obecenstvu hledala tatínka,“ usmívala se.

V programu vystoupilo deset maminek s ratolestmi, moderátoři Martin Dejdar a Miloš Skácel. Své umění předvedli také Peter Dvorský, Jozef Malík, Jiří Korn + 4TET i populární Jana Kociánová. V publiku jako tradičně nechyběly děti z okolních dětských domovů.

V Mariánských Lázních v sobotu vygradoval již 17. ročník této charitativní soutěže, do které se letos přihlásilo více jak čtyři tisíce maminek s dětmi.

Organizátoři tohoto klání nezapomínají na potřebné - soutěž Missis za dobu své působnosti přispěla na katolickou charitu a dětské domovy více jak šesti miliony korun. V Městském divadle Mariánské Lázně přebrali z darů přítomných hostů a z dražby korunky Missis zástupci dětských domovů z Karlových Varů, Ostravy a Mariánských Lázní dohromady 30 tisíc korun, Diecézní charita plzeňská i Diecézní charita ostravsko–opavská po částce 85 tisíc korun a také představitel Třetí infekční kliniky nemocnice na Bulovce 50 tisíc korun.

„Finále soutěže a vůbec celý program – to všechno bylo prima,“ neskrýval ihned po soutěži svoje nadšení patnáctiletý František Schmied z mariánskolázeňského dětského domova. „Třeba Dejdar se mi moc líbil a dost mne udivily výkony soutěžících dětí. Neměly trému. To já bych si vystupovat před tolika lidmi asi netroufnul.“