Ve velkém sále Fakulty ekonomické ZČU v Chebu slavnostně začal 59. ročník celostátního kola Matematické olympiády. Zahajovacího ceremoniálu se zúčastnil také plzeňský biskup monsignore František Radkovský. Deník ale přináší rozhovor s jediným zástupcem našeho kraje v soutěži, Josefem Hazim mladším (na snímku).

Jak jste se připravoval na soutěž?

Cítím velkou zodpovědnost a nerad bych zklamal okolí. Řeším úlohy z minulých ročníků a také si ještě opakuji řešení předchozích kol toho letošního, protože na sebe mohou lehce navazovat.

Pociťujete nervozitu, či dokonce strach?

Rozhodně se nebojím. Asi každý zná trému, která se člověka před nějakou větší soutěží zmocní, ale jakmile dostanete zadání a začnete se koncentrovat na dané úlohy, tréma, ať už je jakkoli velká, prostě sama opadne.

Myslíte, je takzvaně domácí prostředí výhodou?

Na jednu stranu může být poznávání jiného kraje jistým přínosem, ale soutěžícího spíše uklidní, když prostředí, kde soutěží, zná. Výhoda to pro mě tedy stoprocentně je.

Olympiáda, škola, … Je možné to všechno stíhat?

Dá se to zvládnout, snažím se i sportovat, takže je toho dost. Ve škole mám na březen individuální plán – nejen kvůli matematice, zapojil jsem se i do jiných soutěží, ale jakžtakž to stíhám.

Povězte, jak vaše úspěchy vnímá okolí.

Všichni mě hodně podporují – vždycky mě podrží rodina, ale kamarádi také nezůstávají pozadu. Ještě jsem se nesetkal s negativní reakcí.

Přinese vám soutěž něco do budoucna?

Logické myšlení, které je v matematice hlavní, se člověku hodí vždycky. Je to i zkušenost. A zkušeností není nikdy dost.

Martin Hanusek, Milena Těžká