Navštívit v jednom týdnu Poslaneckou sněmovnu i Senát Parlamentu České republiky a být přijat jejich vedením se nepoštěstí jen tak někomu. Některým studentům chebského gymnázia, kteří se podíleli na pořádání věhlasné dějepisné soutěže, se to však povedlo. A to hlavně díky manažeru chebského gymnázia Miroslavu Stulákovi.

Studenti se setkali mimo jiné s předsedou Senátu Milanem Štěchem nebo historikem prof. PhDr. Petrem Čornejem, DrSc. Navzájem se setkali také chebští gymnazisté za organizátory dějepisné soutěže a vítězové posledního ročníku, gymnazisté z Olomouce.

Chebský deník se zeptal studentky sexty, sedmnáctileté Daniely Mrázkové, a septimánky, devatenáctileté Lucie Pešanové, na to, co všechno si z návštěvy Parlamentu odnesly.

Z jakého důvodu jste jely do Senátu?

Lucie: Do Senátu jsme jeli proto, abychom se setkali s předsedou Senátu panem Štěchem a také s vítězi posledního ročníku dějepisné soutěže. S Milanem Štěchem a dalšími jsme si také povídali o různých tématech a prohlédli jsme si Valdštejnský palác.

Daniela: Z naší školy jeli tři studenti, ředitel a manažer školy. Hlavním důvodem bylo setkání organizátorů dějepisné soutěže a vítězů s představiteli Senátu.

Jakou roli jste tedy měly při dějepisné olympiádě?

Lucie: Byly jsme v organizačním týmu pod vedením pana Stuláka.

O čem jste si s panem Štěchem a ostatními povídali konkrétně?

Daniela: Pan Milan Štěch hlavně chválil výbornou práci organizačního týmu soutěže a práci pana Stuláka. Povídali jsme si ale také o aktuálních tématech, která se v současnosti v naší republice řeší. Jelikož to bylo setkání lidí kolem dějepisné olympiády, tak se tématem staly také různé historické souvislosti.

Ve stejném týdnu jste, Danielo, byla také v Poslanecké sněmovně, můžete říct i něco k této návštěvě?

Daniela: Bylo to také setkání pro organizátory a vítěze soutěže. Přijala nás předsedkyně Poslanecké sněmovny paní Miroslava Němcová. Ta byla velice příjemná, milá a vyzařovala z ní moudrost. Člověk ji zná z televize a nemá názor, ale osobně je to opravdu skvělá žena.

Co vás při prohlídce Valdštejnského paláce (sídla Senátu České republiky poznámka redakce) nejvíce zaujalo?

Lucie: Nejvíc mě zaujala výzdoba, velké prostory a rozvržení Senátu. Vyzkoušela jsem si také předsednické místo v zasedací místnosti Senátu.

Daniela: Celý Valdštejnský palác je ohromný a fantastický. Zaujaly mne také stropy. Je to takové místo, kterého si člověk normálně nevšimne, ale zde jsou stropy krásně propracované, zkrátka úžasné.

Prozradíte, co bylo na tomto výletu nejlepší?

Lucie: Největší zážitek je z toho, že jsem se sešla s tak vysoce postaveným ústavním činitelem. Pan Milan Štěch je ve skutečnosti velice příjemný člověk. Televize hodně zkresluje.

Daniela: Celý den jsem si říkala, jak je možné, že jsem tady. To musí být sen. Před nějakou dobou by mne ani nenapadlo, že se dostanu na takové místo, jako je Poslanecká sněmovna nebo Senát.

Nepřemýšlíte o kariéře političky?

Lucie: Určitě o tom nepřemýšlím. Toto téma je mi hodně vzdálené. Zasahovat do politického dění to ne!

Daniela: Asi bych se v politice nechytla. Možná kdybych měla dělat při studiích asistentku nějakému politikovi. Jinak politickou kariéru neplánuji.

Jste v sextě a septimě, kam byste se rády dostaly na vysokou školu?

Lucie: Přemýšlím o veterinární fakultě v Brně nebo bych ráda na Fakultu tělesné výchovy a sportu do Prahy. Jsem v septimě a ještě uvidím.

Daniela: Ráda bych se dostala na Fakultu informatiky a statistiky na Vysoké škole ekonomické nebo fakultu aplikovaných věd.

Co říkáte na přímou volbu prezidenta? Koho budete volit?

Lucie: Přímá volba prezidenta je určitě dobrá. Při diskuzích všichni kritizovali, že ještě není dotažená do konce. Nějaké chybičky bych určitě odstranila. Když si národ volí svého prezidenta, je to jedině dobře. U voleb jsem nebyla, čekám až na druhé kolo, zatím nevím, koho budu volit, ale nejspíš Miloše Zemana.

Daniela: Přímá volba je výborná věc, ale náš národ si jí zatím neumí vážit. Důkazem toho je i poměrně nízká volební účast. Pokud bych byla plnoletá, tak bych v prvním kole volila Jana Fischera a ve druhém by můj hlas mířil ke Karlu Schwarzenbergovi.