Splnil si přání a koně si pořídil do své hájovny za Šťáhlavicemi. A strašně rád na něm po lesích jezdí. „No, ale na Velkou pardubickou to zrovna není,“ směje se Chaloupek.

Připomínce, že slavný závod vyhrávají i poněkud odrostlejší jezdci, se jen usmívá. „Mohu jet maximálně do Pardubic. Ale ne na pardubickou,“ dodává.

Koně prý chtěl vždycky, ale nechtěl si ho pořizovat, když na něj nemá stáj. Ale herec a milovník koní Václav Vydra jej přesvědčil, že stáj není nutná, protože koně jsou připravení žít venku, takže stačí přístřešek. „Rád bych si pořídil ještě jednoho. Zjistil jsem, že kůň se nedá srovnat s žádným jiným zvířetem,“ přiznává Chaloupek.

O tom, že má s čím srovnávat, jistě nikdo nepochybuje. Jeho příběhy s medvědy, rysem, vydrou, jezevcem, liškami, ježky nebo vlky zná každý. Část jeho zvířecích herců mu dělá dodnes na hájence společnost, třeba dva vlci Flíček a Žolík. Zůstala u něj i fenka bavorského barváře Madla z posledního příběhu Madla a Ťap. Od srpna je maminkou a jejích pět štěňat se s ní objeví v nové Chaloupkově knížce Povídání pro Madlu a pro štěňata.

„Bude to třináct příběhů se štěňaty a zvířaty, se kterými se setkají. S veverkami, srnkami, liškami, jezevcem,“ vypočítává Chaloupek. Madlina štěňata jsou v pohádkách i ve skutečnosti rošťáci. „Zůstala mi dvě. Homer, toho si nechám, proto jsme mu už dali jméno. A jeho brácha je k mání, kdyby měl někdo chuť si pořídit štěně,“ nabízí Chaloupek.

Další story se zvířaty k ledu nedává, ale už se nechce opakovat. Možná dojde ještě na nějaký příběh s rysem, příští rok se ale hodlá Chaloupek znovu vypravit do Afriky, kterou si zamiloval, a natočit tam Africké pohádky.

Pro knižní vydání připravuje i své Minuty z přírody, kdy televizním divákům ukazuje zajímavosti z míst, která má rád. „Pořád mám co dělat,“ usmívá se známý filmař.