Veřejný prostor je podle názoru některých lidí natolik veřejný, že lze bez souhlasu druhých realizovat své výtvarné touhy kamkoliv. Jevům, které provázejí scénu graffiti, lze velmi těžko zabránit. Ve všech městech a obcích zoufalí majitelé opravených objektů skřípou zuby, když jednoho dne uzří na fasádě výtvor, se kterým rozhodně nesouhlasí.

Škody na majetku se šplhají do astronomických částek. Komunita sprejerů má mezi sebou i skvělé umělce, jejichž díla zaujmou a lze zcela otevřeně říct, že některá místa doslova oživí barvami a tvary. Kde je však hranice mezi chtěným a nechtěným, uměním a břídilstvím. V Aši se objevily nápisy, které s uměním graffiti nemají pranic společného, na místech, která navštěvují hoste z celé republiky i ciziny. Zdi, chodníky v blízkosti katolického kostela a muzea se staly zájmovou plochou.

„Vše můžeme řešit pouze na základě záběrů z kamer, které nemohou být všude. Chytit někoho při činu je složité. Sprejeři často fungují v týmu, kdy část lidí hlídá okolí. Nedokážu posoudit, zda povolené plochy pro sprejery jsou řešením. Dělají to často kvůli puncu protiprávní činnosti,“ zmínil k tématu velitel Městské policie Aš Richard Kosík.

Odstraňování nápisů, u kterých jsou „tagy“ (podpisy) na zdech, kamenných sochách, fasádách, je složitý a drahý proces. A opravování veřejných a historických budov bude stát města nemalé částky.