„Ty jsi ale krásná babička.“ Kdo by si nevybavil Burianovu větu v pohádce Byl jednou jeden král. A právě takto by se dala nazvat 86letá Anděla Kopičková, která je v současné době v péči Léčebny dlouhodobě nemocných Amica v Chebu. Pochází z Příbramska, žije v Sokolově a Vánoce stráví u syna v Chebu. Už jen její jméno Anděla vyvolává sváteční náladu.

Jaké bývaly Vánoce v čase vašeho dětství?

Pocházím z pěti dětí a mívali jsme malinký domeček. Můj tatínek býval železničář a my bydleli ve strážním domečku u trati. Tam jsme byli hrozně šťastní. Až do doby, než nám to zkazila válka a bratři museli narukovat. Na stromečku jsme mívali jablíčka a pečené cukroví, sestřin přítel nosíval bonboniéru. Bonbóny jsme balili do papíru a věšeli na stromek. Bratr hrával na harmoniku, předtím i na housle. Sestra nádherně zpívala. Pak jsme dostali každý jeden dáreček a byli jsme šťastní. Teď jsou děti hrozně náročné. Vánoce se slaví u televize.

Dodržovali jste tradiční zvyky na Vánoce?

Maminka vařila černou omáčku. Teď už se ji naučily vařit i mé snachy. Krájeli jsme jablíčka, lili olovo. I do kostela jsme chodili. Moje sestra uměla krásně šít, tak jsme chodili nastrojení, se sestrami jsme i v létě nosily krásné kloboučky a rukavičky. Bez kloboučku a rukaviček ani ránu.

Teď jste v léčebně. Strávíte tady vánoční svátky?

Kdepak, v pátek už jdu domů. Vánoce budu trávit u syna v Chebu. Ležím tady dva měsíce a ze začátku jsem měla obavy, co mě čeká. Ale bezdůvodné. I když jsem slyšela, že některé babičky nadávají. Já ale říkám, že mnohá nemá doma to, co tady. Jak se ráno probudíte, tak vás obsluhují, vykoupou, pak je snídaně. Opravdu si nemůžu stěžovat ani na jednu sestru. Ani na doktory, všichni jsou moc hodní a příjemní.