Aukci organizuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. „Jedná se o reprezentativní, historickou vilu, která byla prohlášena za kulturní památku, a to včetně pozemku na kterém je umístěna, vedlejší dřevěné stavby altánu, zahrady a oplocení,“ popisuje prodej úřad.

Vila vznikla v roce 1888 pro významného ašského továrníka Gustava Geipela. Svou honosností patřila a stále patří mezi nejvýstavnější stavby Aše. „Geiplův rodinný dům je postaven jako solitérní vila v zahradě a je řešená v duchu romantizujícího historismu,“ popisuje Jan Konůpek z Národního památkového úřadu. Ve vile proto jsou i neorenesanční či neobarokní motivy. „V interiéru se dochovala řada velmi cenných uměleckořemeslných detailů, především dřevěné vyřezávané stropy, táflování, původní dveřní výplně, ornamentálně pojednané zábradlí schodiště, štukové stropy, kachlová kamna a podobně,“ vyjmenovává Konůpek. „Je to architektonicky opravdu náročná záležitost,“ dodává. Národní památkový ústav prohlásil v roce 2015 vilu za kulturní památku.

Úřad státu pro zastupování ve věcech majetkových (ÚZSVM) už vilu nabízí ale jako neobývaný objekt. Ve 20. století sloužila jako služebna Veřejné bezpečnosti a později Policie ČR. Kdo ji bude užívat dál, je zatím otázka. Pokud nenajde kupce ve veřejné aukci, možná se stane časem majetkem města. To má o vilu zájem, starosta Dalibor Blažek ale upozorňuje, že to nebude hned. „Aukce se v tuto chvíli účastnit nebudeme,“ potvrzuje. Město jednak nesouhlasí s vysokou kupní cenou, která podle starosty neodpovídá cenové hladině regionu. Zároveň je překážkou i stav budovy. „Jedna věc je koupit za osm milionů stavbu, ale ona si vyžádá další náklady,“ myslí si starosta. Střechu napadla dřevomorka, ve špatném technickém stavu jsou i okolní stavby. „Osobně si myslím, že náklady na obnovu se vyšplhají až na třicet milionů korun,“ vypočítává starosta Blažek. Město proto vyhledává vhodný dotační titul a také využití, pro kterou by Aš vilu koupila. „Pokud se však najde investor, je to cesta, jak budovu zachránit. Nikdo nechce aby vila spadla,“ říká k případnému úspěšnému prodeji.

Veřejné aukce začne 27. ledna od 10 hodin. Vyvolávací cena je osm milionů dvě stě tisíc korun. Podmínkou vstupu do aukce je složení kauce ve výši desetiny vyvolávací ceny.

Štědrost Geipla možná zapříčinilo pivo, říká historička

Narodil se stříbrnou lžičkou v puse, ze svého blahobytu se ale nebál ukrojit pro svět kolem sebe. Gustav Geipel patří právem mezi významné občany Aše, které věnoval nemalé finanční prostředky. Narodil se v únoru 1853 do rodiny ašského velkoprůmyslníka Christiana Geipela. „Bylo mu dopřáno vynikající vzdělání, mimo jiné ve Švýcarsku,“ poznamenává kurátorka ašského muzea Jana Kočišová. Po studiích se vrátil zpátky do Aše, do firmy svého otce. Toho opustil v 70. letech 19. století společník a firma se stala čistě rodinnou firmou. „Tkalcovský podnik byl největším podnikem svého druhu v ašském okrese a vůbec jedním z nejvýznamnějším v rámci celé monarchie,“ poznamenává Kočišová. Geipel působil ve firmě jako prokurista, na konci 90. let se ale začal zaměřovat na své zájmy. „Od té doby se Gustav Geipel věnoval stále rostoucí měrou dobročinným zařízením a zkrášlování svého rodného města. Zvětšil jím založený les na Kuželce, zvaný „Zaječí doupě“, udělal ho přístupným pro každého a opatřil mnoha lavičkami, takže se stal pro rekonvalescenty a staré, pro matky a děti, příjemnou zastávkou,“ vyjmenovává aktivity velkotovárníka muzejnice. „Dále věnoval větší sumy na podporu chudých školních dětí a potřebných tkalců, na boj proti tuberkulóze plic v ašském okresu, na nákup léčebného séra proti záškrtu a spále, na pořízení rentgenu pro ašskou nemocnici, a mnoho dalších,“ pokračuje.

Perličkou, která se především traduje, než aby ji dokládala historická fakta, je původ peněz, kterými projekty financoval. „Gustav Geipel si po odchodu z firmy podržel místo v představenstva Prvního plzeňského akciového pivovaru. Dokonce byl jeho předsedou. Traduje se, že právě proto měl tolik peněz, které mohl městu darovat,“ říká Kočišová.

Sumy, které věnoval Aši byly enormní. Fondu na zřízení ašského gymnázia věnoval deset tisíc korun. Jako člen městského zastupitelstva dal roku dvě stě tisíc korun na vylepšení chodníků. Přímo omračující byla částka na opravu cest. „Na vydláždění ašských ulic věnoval přes jeden a půl milionu tehdejších korun,“ uvádí publikace Beiträge zur Geschichte der Stadt Asch und des Ascher autora Karla Albertiho z roku 1940. V roce 1909 byl mecenáš vyznamenán propůjčením důstojnického kříže řádu císaře Františka Josefa. Gustav Geipel umřel krátce před vypuknutím 1. světové války, 13. června 1914. Ve své závěti na město opět pamatoval. „Městu odkázal šest milionů korun. Z této částky mělo být kryto v prvé řadě dláždění zbývajících ulic města a v druhé řadě kryty dluhy města,“ dodává Karl Alberti.