Ačkoliv soudkyně Krajského soudu v Plzni Helena Przybylová nakonec označila její výpověď za nevěrohodnou, svědkyně, která vypovídala v procesu dvanáct let staré vraždy karlovarského vyhazovače Antonína S., jejíž jméno nebude s ohledem na její bezpečnost redakce Deníku zveřejňovat, ale trvá na tom, co řekla. Její další slova vnášejí do celé kauzy další otazníky.

„Nemám důvod si něco vymýšlet. Nikoho z těch lidí neznám. Už takto jsem ohrozila svou bezpečnost,“ říká žena.

Vyhazovač byl zavražděn 2. října 2011. Z činu byl pravomocně nakonec jako jediný odsouzen Petr Pávek, který se ovšem dovolává k Nejvyššímu soudu. Ostatní dva aktéry, údajného objednavatele Jana Štěpničku a Jana Telekiho soudy zprostily obvinění.

Zdroj: Kopecká Jana

Vrazi nejdříve vyhazovače zastřelili a jeho tělo pak spálili v noci z 2. na 3. října na lesní cestě v Hlinkách. A právě zde nastávají závažné okolnosti. Jen pár metrů od hrůzného nálezu viděla svědkyně před vraždou dvakrát skupinu mužů. U soudu ovšem nezaznělo, že obě události se odehrály na té samé lesní cestě. „Jsem ošetřovatelkou skotu v Hlinkách. Tenkrát mi došlo, že bych měla policie říci, co jsem viděla. Dvakrát jsem tam před touto událostí viděla skupinu stejných mužů. Poprvé to bylo týden před tím, a pak v tu neděli odpoledne, co se to stalo. Poprvé tam byli jen tři, podruhé čtyři. Jsem si jistá, že ti muži byli v obou dvou případech stejní. Vybavuji si například, že jeden měl oranžovou košili a nablýskané lakýrky, to byl takový hezký chlap. Podruhé tam s nimi byl i ten mrtvý. Jak to vím? Protože mi policisté při identikitu ukazovali jeho fotografii a ptali se, zda to není on. Jsem si jistá, že ten čtvrtý byl ten zavražděný," uvedla vloni v dubnu u soudu svědkyně.

Když jí tehdy soudkyně ukázala portréty, které sestavovala, reagovala: „Jednoho jsem nazvala Italem, byl tmavý. Ano, to je ten Ital. Ale tento další identikit si nevybavuji. Nejsem si jistá, že bych ho dělala. Dělala jsem ještě jeden, celkem byly tři, ale ten tu není. A jak ti muži vypadali? Jak už jsem říkala, jeden vypadal jako Ital, tomu dalšímu jsem říkala kat. Byl poďobaný, takový ruský kat, Rusák. Byl hodně udělaný."

Stezka Kozodoj je krásná v každém ročním období.
Nádherný víkend lákal k procházkám. Kozodoj je v tuto dobu ideální

Svědkyně navíc uvedla, že následně po sestavení portrétů měla nepříjemný zážitek. „Když jsem jela na čtyřkolce, začalo mě nahánět nějaké auto. Byli v něm čtyři policisté, kteří mi ukazovali odznak. Říkali mi, že o tom něco vím a že pokud nebudu spolupracovat, že mě odvezou na policii. Řekli mi tehdy, že si mě stejně najdou. Byli nepříjemní a sprostí. Chtěla jsem policii pomoci a nakonec jsem byla naháněná jako pes," prohlásila u soudu svědkyně.

Soudkyně při červencovém vynesení rozsudku konstatovala, že její výpověď byla velkým překvapením. „Nepůsobí ale věrohodně, protože čas, který uváděla jako dobu, kdy měla v den vraždy na místě vidět zavražděného, nesedí. V tu dobu tam být nemohl, protože byl na houbách na zcela jiném místě,“ konstatovala Przybylová.

„Jsem si tím jistá i po těch letech. Časem i tím, že to byl on. Byl to takový nadělaný chlap, hned jsem ho poznala, když mi policisté ukazovali fotku,“ svěřila se nyní svědkyně redakci. „V tu dobu jsem jela za známou. Viděla jsem u hlavní silnice na začátku lesní cesty skupinu mužů, týden před tím byli na opačné straně. To jsem jim dokonce vynadala, co tam dělají. Měla jsem strach, že poškodí ohradníky. Je to ta stejná lesní cesta, na které jen o kousek dál pak našli to ohořelé tělo,“ svěřila se Deníku.

V Puppu se konal už 27. ročník Bál festivalu.
Podívejte se: Pupp hostil slavný Bál festival. Letošní téma byl kabaret

Nedokáže si vysvětlit, jak to, že z původních portrétů, které vyhotovila, se zachoval jen ten jeden správný. „Byla jsem tenkrát na policii jen jednou. Žádné další fotky dalších lidí mi policisté neukazovali. Těm chlapům, kteří tam s tím zavražděným byli, mohlo být tehdy tak padesát. I proto jsem řekla, že to ta trojice, která skončila u soudu (Pávek, Teleki, Štěpnička – poznámka redakce) být nemohla. Ti jsou mladší,“ poznamenala žena, která si stejně jako muže na lesní cestě ještě dobře vybavuje i den, kdy ji měli policisté pár dnů na to nahánět. „Vím, že to byli policisté. Jeli za mnou až domů a já odmítla se nechat odvézt. Než odjeli, ještě jeden z nich otevřel dveře od auta a pronesl, že si mě stejně najde,“ vyprávěla.

Podle časového sledu událostí z posledního dne zavražděného Antonína S. měl být v době, kterou žena uvádí, na houbách v Kostelní Bříze. To dokazují fotografie, jež si vyhazovač pořídil do svého mobilního telefonu. Jenomže jak popisuje zpráva z policejního protokolu, ne všechna data v mobilu zavražděného se shodují se správným časem. K textovým zprávám, které odesílal a které mu byly doručeny, byl totiž nakonec přičten jeden kalendářní den. „Z jakého důvodu došlo k rozdílům mezi časovými údaji, nebylo zjištěno,“ konstatovali vyšetřovatelé ve své zprávě.

Že nejen před vraždou, ale i po vraždě, se v Hlinkách a na inkriminované lesní cestě vyskytovala drahá auta, která tu běžně nejsou k vidění, potvrdil i další svědek, lesní revírník Ludvík Poláček, který ohořelé torzo těla Antonína S. 3. října 2011 našel. „Pár dnů před vraždou jsem tu viděl luxusní auto. A tři týdny po ní jsem kousek od místa, kde bylo to tělo, uviděl další lepší auto a u něho pár mužů,“ dodal revírník.

Na lesní cestu by se přitom běžně auto nemělo dostat. Je tam totiž zákaz vjezdu, a tak ten, kdo sem vjede, pro to musí mít vážný důvod.