„Vymyli nám mozek a zatemnili mysl," začal své popisování Karel S. z Chebu. „Teď s odstupem času si říkám, jak jsem mohl být takový hlupák a naletět." Všechno přitom podle jeho manželky Anny začalo nevinně. „Na ulici mě zastavila příjemně vypadající žena. Zeptala se, jestli mám chvilku na vyplnění nějakého dotazníku," řekla seniorka s tím, že mladé dámě dala číslo svého mobilu. „Za několik dní mi volala, že mají v Chebu jednu ze svých akcí o zdravé výživě a moje číslo bylo náhodně vylosováno a já získala dárek, který mi bude předán na této akci.

Nejprve začali sladce povídat o tom, jak nás seniory trápí nemoci a jak nám chtějí pomoci. Hráli na nejcitlivější notu starého člověka. Vcítěně hovořili o tom, jak vědí, že naše důchody jsou nízké a proto své zdraví zanedbáváme, abychom měli na jídlo. A my hlupáci poslouchali a byli rádi, že nám někdo konečně rozumí. Nabízeli různé nádobí, deky a podobně. A pak přišli s tím ´zázrakem´," doplnil slova své ženy Karel. „Bio lampou, která má ozdravné účinky. Bohužel, má žena má už několik let problémy s klouby a někdy má takové bolesti, že až pláče. Žádný z léků jí nikdy nepomohl."

To byl podle něj zřejmě také jeden z důvodů, proč začali manželé o koupi ´zázračného´ přístroje uvažovat.

„A pak to šlo ráz na ráz. Sedl si k nám mladý navoněný a upravený prodejce, který nám začal vyprávět, jaké účinky ta lampa má. Zdůrazňoval, že mnohde bychom za ni zaplatili desítky tisíc korun, ale protože žena vyhrála, máme ji prakticky za hubičku," řekl. „Když jsem si pak vzpomněl na manželčiny proplakané bolestivé noci a dny, uvěřil jsem a podlehl citovému nátlaku prodejce. Nevím, kam se poděl můj zdravý rozum. Ještě jsem ochotně zašel do banky vybrat deset tisíc korun, abych nemusel přístroj platit na splátky." Manželé doma ukázali ´zázrak´ své dceři a ta se zděsila. „Strašně nám vynadala a vysvětlila, že jde o obyčejnou lampu s plastovými skly, která vypadá jako polarizační. Zboží jsme sice vrátili, ale na peníze stále čekáme a myslím, že se jich nikdy nedočkáme."

Ještě dnes se nemohou manželé ze zážitku vzpamatovat. „Víte, není mi ani tak líto těch peněz. S tím už jsem se smířila," vzdychla Anna. „Je mi ale strašně smutno, že se někdo nestydí parazitovat na starých lidech. Ano, jsme důvěřiví. Je to ale dáno výchovou. Nás odmalička učili pomáhat a věřit si. Nikdo nás nepřipravil na podvodníky. To dříve nebylo. Proto jsme tak snadným terčem."