Cedulky s jeho jménem zdobí strojky stovek hodinových strojů. Mnohé z nich jsou dodnes ukryté za ciferníky na věžích a stále funkční. Řada z nich byla ovšem modernizována a předělána na elektrický nátah. A původní stoleté strojky byly kamsi odloženy, zničeny či odvezeny do šrotu. Je pár muzeí, kde je ještě možné vidět. Nyní k nim přibude i Kohlertovo rodiště Kraslice. I v nich je ve věži římskokatolického kostela odložen původní stroj z této dílny. Spolek přátel Kraslic ho chce vystavit v historické hrázděnce, kterou opravuje a jenž je jedním z nejstarších domů v Kraslicích. Do renovace přes sto let starého mechanismu se pustil Bohumír Břehovský.
Opraví drobné dámské náramkové hodinky a zároveň je schopen rozchodit a seřídit hodinový strojek na kostelní věži. Přitom není vyučeným hodinářem. Jeho záliba začala náhodou v roce 1975, kdy pracoval v elektrárně Tisová se dvěma vyučenými hodináři, kteří ho zasvětili do tajů hodinářství. První hodiny, které ve svých tehdy čtyřiadvaceti letech opravil, byly kuchyňské jeho maminky. U své záliby zůstal dodnes, kdy je v důchodu. Kohlertovy stroje viděl v několika kostelech regionu a o některé se dokonce stará. Například ve Stříbrné na Kraslicku je v kostelní věži každý třetí den. Přesně tak dlouho totiž vydrží natažený strojek tamních hodin. Přijde, vyšlápne 86 schodů a musí stroj natáhnout.
Kraslický kostel má hodiny na elektrický nátah. Původní stroj leží léta ve věži ladem. Spolek s přátel Kraslic se tak domluvil s farníky a původní stroj nechá opravit a vystaví ho. "Stroj musím rozebrat, aby bylo možné dostat ho z věže po točitém schodišti dolů. Původně ho zřejmě vytáhli lany šachtou nahoru. Nad šachtou je však v současné době umístěn nový stroj, takže stejnou cestou ho dolů dostat nemůžeme. Ten původní, který budu opravovat, je zde zřejmě dobrých 130 let. Odhaduji to podle stroje v kostele ve Stříbrné. Je od stejného výrobce, ale už elegantnější, vylepšený, menší a mladší. Je vidět vývoj, kterým se hodinářská firma Kohlert posouvala vpřed," říká Břehovský. Podle hodináře jsou výraznými znaky, které charakterizují Josefa Kohlerta a jeho nástupce, kvalita provedení a snaha rozvíjet konstrukci strojů či odstraňovat nedostatky. První hodinové stroje se ještě vyznačují velkou robustností, avšak postupně přecházel Kohlert k menší konstrukci a jeho hodinového stroje prošly dalším vývojem a zlepšením.
Stroji, který ležel v kraslické věži chybí pouze nástavba na ciferník a rozvod. Jinak je funkční. Na kostele už však sloužit nebude, skončí právě v historické hrázděnce. "Práce bude obnášet spoustu hodin. Za prvé se musí stroj rozebrat a snést dolů. Poté se v dílně vyčistí, přeleští se čepy, zkontrolují ložiska, promaže a složí se to zpátky. To bude na mě," říká Břehovský. Laik, který hodináře sleduje si říká, že poskládat zpátky ozubená kolečka, táhla a spoustu dalších věcí je nadlidský úkol. Ale hodinář ví, co dělá a dokáže o každé součástce zasvěceně vyprávět, na co je a jak pracuje. Stejné strojky viděl podle svých slov například na Kraslicku, Kynšperku, kostele u přehrady Jesenice nebo v Nebanicích na Chebsku. "U posledně jmenovaných nebyly čtvrťové, ale jen půlové. To znamená, že odbíjejí čas pouze v půl a celou. Ten v Kraslicích má už Grahamův krok, což jsou už poměrně přesné kroky. Hodiny tedy měly přesnost plus minus minutu za den v závislosti na počasí. Když totiž koukám na závaží, neměly zřejmě tepelnou kompenzaci, takže jejich přesnost ovlivňovala venkovní teplota. Člověk, který je tehdy chodit natahovat, musel čas seřídit," konstatuje Břehovský.
"Zároveň s vystavením historického hodinového stroje připravuje spolek publikaci, která ukáže kraslického rodáka Josefa Kohlerta a jeho stroje v Čechách," říká za spolek Otakar Mika. Díky aktivitě Spolku přátel Kraslic, vstřícnosti farníků a ochotě Bohumíra Břehovského si budou moci lidé ještě letos připomenout možná opomíjenou osobnost zmíněného místního rodáka a jeho dílo. Nádherné a precizně zpracované mechanické stroje si pozornost právem zaslouží. Přestože svých sto let už dávno oslavily, stále fungují a ukazují přesný čas.