„Většinou se řeší jen důsledky, a to neaktivním přístupem, tabletkami. Lidé ani nevědí, na co tolik léků berou… Je potřeba se nad tím zamyslet a řešit to,“ říká primářka rehabilitačního oddělení ostrovské nemocnice Eliška Šmejcová. Se svým týmem má velké nároky nejen na sebe, ale i na zaměstnance, okolí a pacienty. Jezdí za ní i z Prahy, Plzeňského a Ústeckého kraje.

Jak je důležitý tým?
Vybudovat tým je základ. Nás ta práce baví. Máme dobře nastavené interpersonální vztahy mezi sebou i s vedením. Máme spoustu kurzů a pořád se vzděláváme. Chtěli bychom v rehabilitaci rozjet ještě další obory, ale uvidíme, jak se budeme rozvíjet a zda bude dostatečná personální a časová kapacita. V týmu máme lékařku, která se specializuje na školu McKenzie, ale chybí jí časový prostor, aby toto cvičení naučila více pacientů. Chceme rozjet lymfoterapii, ale také potřebujeme více času. Jsou to takové třešničky na dortu, co chceme vyladit. Sledujeme nové trendy. Máme vyškolené fyzioterapeuty na Vojtovu metodu pro děti, dospělé, metodu Mojžíšové, řadu kurzů od profesora Pavla Koláře a mnoho dalších. Mám skvělý tým.

Kdo k vám může přijít, jaké zdravotnické služby a výkony nabízíte?
Pacienti jsou v ambulanci vyšetřeni na základě doporučení od ošetřujícího lékaře a následně je jim poskytnuto potřebné vyšetření a ošetření. V akutních stavech ošetříme klienta i bez doporučení. Rozsah léčby je ordinován rehabilitačním lékařem na základě vyšetření, nebo může být přímo určen ošetřujícím lékařem. Vše je hrazené zdravotní pojišťovnou, čemuž se někdy pacienti diví. Hradí jen to, co pojišťovna neproplácí, a těch položek je velmi málo (tejpování, laser, rázová vlna). Poskytována je u nás též konziliární služba pro jiná oddělení nemocnice.

Co vaše klienty nejvíce trápí?
Profil pacienta se trochu změnil. V dnešní době trápí bolesti zad i malé děti, školáky, mladou generaci. Není vzácností, že -náctiletí mají vyhřezlé ploténky. Příčinou může být špatné držení těla, obezita, pohybová aktivita, která je nulová nebo přehnaná. Dětem chybí přirozený pohyb. Na mladou generaci jsou přehnané nároky, a není tak odolná vůči stresovým situacím. U starší a seniorské generace narůstá počet interních onemocnění. Vše se dá řešit, naučit a vybalancovat.

Jak by tedy zněla vaše rada?
Nebojte se a pečujte o své tělo, o své zdraví. Začněte teď hned. Nikdo to za vás neudělá. Lidé mají celkově málo pohybu, mají špatné stravovací návyky. Mnohým z nás chybí zodpovědnost za své fyzické i psychické zdraví, chování, rozhodování se… Každý člověk je ale individuální. Pokud přijde pacient a řekne: Co mám se sebou dělat? Poraďte mi. Poradíme rádi. Vše potřebné naučíme. Horší je to s lidmi, kteří mají například velkou nadváhu, řadu dalších onemocnění a řeknou: Co se mnou uděláte…? A dotyčný nemá pocit, že by do té doby něco dělal špatně. Pacient musí být aktivní. Pokud je, odchází od nás zlepšen a má jakýsi návod, jak nadále pečovat o své tělo.

Báli se lidé přijít v době koronaviru?
Než začala tahle zvláštní doba, tak jsme měli přeplněno. Počítali jsme i s pacienty po operacích – ortopedických, neurochirurgických, které se nakonec nekonaly. Během té doby jsme měli větší prostor pro pacienty s chronickými nebo akutními bolestivými stavy zad, neurologickými onemocněními a tak dále. Ošetřovali jsme pacienty převážně ambulantně. Z pobytu v nemocnici na lůžku měli strach, obávali se, aby se nenakazili. A je to pochopitelné. A pokud má pacient strach, špatně se léčí, zlepšuje, tak toho mnoho nenaděláme. Profil oddělení se změnil v tom, že jsme tady neměli polovinu pacientů po operacích jako v běžném režimu. Nyní, po dvou měsících, se začíná rozjíždět pomalu operativa.

Pomalu se vrací vše do normálu. Co by lidé nyní měli se svými těly dělat?
Mít aktivní přístup k životu. Nehroutit se při prvním nezdaru. Udělat něco pro sebe, pro své zdraví, okolí, vždyť vidíme, jak to může dopadnout. Co se týká pohybové aktivity, tak to neznamená, že musíme denně dřít v posilovně. Pohyb je, že jdeme po schodech namísto jízdy výtahem, pěšky místo jízdy autobusem, na procházku se psem. Učíme u nás například nordic walking, doporučujeme a hledáme vhodné sportovní aktivity s každým pacientem. Chlap s vyhřezlou ploténkou nepůjde zvedat činky. Vše je individuální. Zamyslet se musíme i nad stravovacími návyky. Ty si přinášíme už z rodiny. Někdy je to otázka přemýšlení, někdy i peněz. Ale člověk musí používat selský rozum. Musíme si říct: Ano, teď jsme to překonali, bude léto, pojďme si to užít, pojďme se o sebe starat, užívat si každého dne. Nenechávejte řešení svých problémů na jiných. Buďme zodpovědní sami za sebe.