Není v české populární hudbě slavnějšího a oblíbenějšího zpěváka, než je Karel Gott. Slavný rodák z Plzně slaví v úterý sedmdesáté narozeniny.

Ulice ve městě by mohly vzpomínat

Narodil se 14. července 1939 v porodnici ve Wenzigově ulici v Plzni rodičům Marii a Karlu Gottovým. Nejdříve rodina žila v Klášterní ulici 10 ve čtvrti Petrohrad, od června 1943 na Nepomucké třídě 193. „Do Okrouhlické ulice 20 v Praze se celá rodina Gottových přestěhovala 12. července 1948,“ upřesňuje Adam Skála z Archivu města Plzně.

„Do Obecné školy chlapecké nastoupil 3. září 1945. V tomto roce byla umístěna v Dou– dlevcích a od ledna 1946 v Masarykově škole na plzeňském Jiráskově náměstí. Sem docházel až do konce školního roku 1947/48,“ dodává ještě, kdy budoucí nepřekonatelný zlatý slavík usedal do lavic v základní škole. Později se učil v Praze elektromontérem, ale ještě předtím – ve školním roce 1954/55 – byl v učení v Chebu a v následujícím školním roce přímo v rodné Plzni. Tady zatím naposledy koncertoval 22. prosince 2007 ve velkém sále Parkhotelu.

Skromný, příjemný – a znalec vína

„Karel Gott si pochvaloval atmosféru koncertu a okamžitě bylo znát, že má rád lidi a vyhledává je. Dokonce ještě před začátkem se zastavil v recepci a pozdravil se s těmi diváky, kteří už přicházeli,“ vzpomíná Jana Kebrlová, jež se jako manželka majitele hotelu mohla zúčastnit i pozdní večeře. „Byl to jen malý raut, Karel Gott neměl žádné požadavky před koncertem ani po něm. Vždycky jsem si jeho umění vážila a moc mne potěšilo, jak je při své zasloužené slávě úplně obyčejný, skromný, příjemný, milý. Na nic si nehrál, mezi lidmi nerozlišoval, bylo vidět, že hovoří rád s každým,“ upřesňuje žena, které by asi záviděla mnohá ze zpěvákových fanynek.

„Ano, měla jsem to štěstí sedět při večeři přímo vedle něho. Nepůsobil vůbec unaveně, sice původně říkal, že spěchá domů, ale pak se zdržel asi do půlnoci a ještě se omlouval, že má ráno další povinnosti. Vím, že vyprávěl o vínu – a skutečně jako znalec,“ podotýká Jana Kebrlová. Na koncertu bylo nabito a ovace nebraly konce. „Samozřejmě přemýšlíme, že bychom Karla Gotta opět pozvali a koncert zopakovali,“ poznamenává manželka majitele plzeňského Parkhotelu.

Chebský kronikář se s mistrem setkal v Německu

Na jaře v roce 1964 se v Kynžvartu na zámku natáčel film Kdyby tisíc klarinetů. Při té příležitosti si, už tehdy populární zpěvák Karel Gott, zajel do Chebu podívat se na místa, kde se učil elektrikářem. „Bylo kolem páté odpoledne, hezký sobotní den a já se šel projít do staré části města,“ vzpomínal na mistra chebský kronikář Jindřich Josef Turek. „V ulici Obrněné brigády jsem zatočil do ulice Gorkého (Hradební) a proti mně kráčí hlouček lidí. Usměvavého Karla jsem okamžitě poznal a k hloučku fandů jsem se přidal. Dnes už není myslitelné, aby se ve městě takto bez ochranky procházel Těžko po 45 letech vzpomenout na věty, které při shledání určitě byly vyřknuty.“ Ale pro kronikáře Turka to byl nezapomenutelný zážitek.

"Měl jsem také to štěstí, že jsem se zúčastnil programu v Praze Holešovicích, když Karel Gott slavil šedesátiny,“ uvedl kronikář. „ To už jsem se ale k mistrovi nedostal. „Zadařilo se mi ale v roce 2006 při konání krajinné výstavy v Markredwitz. Po koncertu, který zde měl 19. srpna, k němu ochranka nikoho nepustila, ale já jsem poprosil pořadatelku, zda by mi neumožnila se s mistrem setkat a stal se zázrak. Po 15 minutách čekání mě k němu uvedli. Setkali jsme se po dvaačtyřiceti letech. Věnoval mi foto s podpisem. Snad nebudu troufalý, když řeknu, že mi je Karel rovněž sympatický už proto, že také kreslí a maluje jako já.“