„Ze 100 procent všech telefonátů, které vyřizují naše operátorky tísňové linky 155, je 10 procent telefonátů, jejichž charakter není ani takový, aby záchranáři k takovému případu vyjeli," potvrzuje čísla mluvčí krajské záchranky Petra Bakurová. Od volání na linku 155 kvůli třísce, klíšťatům museli záchranáři řešit i problém matky, jejíž dítě odmítalo použít předepsané léky.

Ze zbylých 90 procent je dalších 30 procent sporných, ale toto zjištění je možné učinit až na místě. „To jsou právě případy, kdy je pacientovi poskytnuta základní péče a je ponechán doma. Anebo vznikne podezření a je odvezen do nemocnice. Záchranná služba nejvíce ze všech zdravotnických zařízení musí pracovat s informacemi, které dostane," vysvětluje Bakurová. Na místě mají sice záchranáři spoustu techniky, ale na rozdíl od nemocnic nedisponují laboratoří, rentgenem či například sonografem. „Vyšetření je tedy potřeba dělat hmatem, okem a na základě poskytnutých informací. A tak se opravdu stává, že i nemocnice přijímá pacienty, které nepřijme na lůžko, pouze je ošetří v ambulanci a propustí do domácí péče," dodává mluvčí.

Největším problémem je, že vymáhání částky za „zbytečný výjezd" nemá právní oporu. Proto se může stát, že záchranáři občas vyrazí i k případu, kdy po příjezdu mohou pouze kroutit hlavou. Matka volající na 155 oznámila, že její dítě dostalo záchvat. Na místo tak vystartovala jak sanitka se záchranáři, tak i doktor ve vozidle rendez vous. „Na místě posádky zjistily, že dítě má opravdu záchvat, ale spíše záchvat vzteku a pláče, protože chce spidermana. Matka byla poučena a záchranáři i lékař odjeli zachraňovat životy," prozradila Bakurová.

Samozřejmě „zneužití" záchranky se netýká jen dětských pacientů, drtivá většina je dospělých. „Problém dnešní doby je hlavně ten, že v systému chybí zdravotní služba, která by pokryla poskytování péče, které neudělá obvodní lékař a nespadá do závažnosti péče poskytované nemocnicí," uvedla za záchranku Bakurová. Lidé toho však využívají, a záchranka tak tuto službu supluje. „Pacienti se toho naučili velice dobře využívat a dobře vědí, co mají říct, aby operátorka musela záchranku vyslat, a dokonce aby i záchranáři měli na něco podezření a odvezli pacienta do nemocnice," prozrazuje mluvčí a jedním dechem dodává: „Paradoxní je, že existují i takové případy, kdy je pacient opravdu ve vážném stavu, až v ohrožení života a do nemocnice se dopraví sám či se svými blízkými."

Operátorky nemůžou jinak, protože pokud pacient uvádí informace, které vedou k tomuto podezření, nemohou riskovat a vysílají záchranáře.