Ještě před rokem, když pandemie začínala, nebyl o pomoc z psychologické poradny pro zdravotníky příliš velký zájem. Nyní si o ni řekli sami. Společnost Nemos Plus, která zřizuje ostrovskou a sokolovskou nemocnici, jež musela dokonce řešit stop stav pacientů, startuje provoz psychologické poradny pro vyčerpané zdravotníky.

„Je primárně určena pro zaměstnance sokolovské a ostrovské nemocnice. Pokud bude ale potřeba, mohou ji využívat i zdravotníci Karlovarské krajské nemocnice, tedy z chebského a karlovarského špitálu. Situace došla už tak daleko, že si sestřičky o zřízení poradny řekly samy,“ uvádí mluvčí Nemos Plus Markéta Singerová.

Není náhodou, že poradnu zřizuje právě Nemos Plus. V ostrovské nemocnici je totiž jediné psychiatrické a psychoterapeutické oddělení v kraji. Na chodu poradny se bude podílet právě toto oddělení.

„Špatná situace trvá v nemocnicích už opravdu dlouho, navíc nikdo nevidí konec. Není divu, že zdravotníkům docházejí nejen fyzické, ale i psychické síly. Jsou dlouhodobě v kontaktu se smrtí. S ní se přitom nesetkávají jen sestry, které nastupovaly na oddělení, kde se s ní musí počítat, ale nyní i sestřičky z dětského oddělení. Ty s tím doposud neměly žádné zkušenosti. Všichni zdravotníci mají duši,“ konstatuje mluvčí.

Zdravotníci přiznávají, že současná situace z mnohých udělala cyniky. „Máme v nemocnici fajn partu. Dokážeme si pomoci navzájem, vzájemně si sloužíme jako zpovědní vrby. Můžeme se tu vypovídat. Zatím se nikdo nehroutí, dokážeme se podržet. Je ale pravda, že se z řady z nás stali cynikové. To je zkrátka naše obrana proti tomu všemu,“ svěřuje se sestřička, která slouží v nemocnici v Karlovarském kraji a jež si nepřála být jmenována.

Jedna věc je podle ní být přímo v nemocnici, druhá pak být se všemi zážitky a pocity doma. Je matkou dvou malých dětí, obě na distanční výuce. „Na plné obrátky tak nejedu jen v práci, ale i doma. V nemocnici umírá čím dál více lidí. Jsem na příjmu, takže posílám dál lidi, o nichž vím, že to stejně nepřežijí. Je to strašné. To ale nemůžete ventilovat doma, kde jsou malé děti. Nechávám si to pro sebe, raději o tom nemluvím. Přiznávám, že jsem v poslední době opravdu hodně unavená a mnohdy i dost podrážděná. Přesto o pomoci v poradně zatím neuvažuji,“ líčí své pocity sestřička.

Poradnu zřejmě nevyužije ani ostrovský maturant Tomáš Lehečka, který vypomáhá jako dobrovolník v ostrovské nemocnici. „Je dobře, že zařízení takovou poradnu zřizuje. Já mám zlaté rodiče, kteří mě vyslechnou. Občas ale i oni řeknou, že už to nechtějí poslouchat,“ uzavírá student gymnázia. I on přiznává, že se z něho stal částečný cynik, jinak by se asi už dávno zbláznil.