Ceny elektriky a plynu letí strmě vzhůru. Vrátí se do Chebu časy, kdy lidé v kotlech spalovali nekvalitní uhlí a v jasných mrazivých ránech zahaloval centrum města štiplavý oblak smogu?

„Ještě si pamatuji, že zimě, kdy jsem chodila ze Zlatého vrchu do centra do školy, stála nad městem vrstva smogu jako poklička,“ vzpomíná pětačtyřicetiletá Martina. „Každý den jsme sledovali stav ovzduší a když to bylo hodně špatné, ani jsme ve třídách nevětrali.“ Po čase se v Chebu ovzduší zlepšilo a to především díky tomu, že radnice podporovala plynofikaci a přechod na topení plynem a elektrikou. Z města také zmizely továrny a větší průmyslové podniky. V současné době, kdy už je jasné, že si české domácnosti za energie opět připlatí, zvažují někteří obyvatelé, že se vrátí k levnějšímu uhlí.

„Smog nesmog, dělat ekologii je sice hezké, ale musím na to mít. Co mi je platný čistý vzduch, když nebudu mít co do úst?“ ptá se třiapadesátiletý Pavel Cikař, který si před časem sice pořídil plynové topení, ale starý kotel na tuhá paliva prozíravě nevyhodil. „Nechal jsem ho zabudovaný vedle plynového. Tak až to bude neúnosné, jenom přehodím trubky a bude to.“ Ještě víc však lidem vadí zdražování elektřiny. „Nevím, co si o tom mám myslet. V novinách se dočtu, že ČEZ letos dosáhly miliardových zisků, a vzápětí, že zaplatíme ještě víc. Dřou z nás kůži a vláda tomu dává požehnání. Snad nebudeme muset svítit svíčkami,“ obává se Milena Dusilová.