Z Františkových Lázní jednoho dne odcestovala do Egypta jako teenager, našla si tam práci, později se vdala, nyní je tam víc jak deset let a v době pandemie se vrátila profesionálně k hudbě, ke které měla vždy blízko. „Sice jsem se narodila v Brně, ale jsem spíš Františkolázeňská, protože jsem tu s rodiči od školky vyrůstala. Naše rodina je ve Frantovkách už dvacet sedm let.

Jednoho dne mě moji rodiče vzali do Egypta a já jako malá holka cítila, že je tam můj domov. Vždy jsem milovala moře, teplo, a to podnebí. Je tam zkrátka úplně jiný svět. V té době si ale ještě nikdo neuměl představit, že bych tam měla bydlet. Můj pocit a hlavně i osud se ale opravdu naplnil. Dostudovala jsem hotelovou školu, vydělala jsem si peníze na letenku, našla práci v Egyptě a oznámila doma, že odlétám. Stalo se tak v mém osmnáctém roce. Naštěstí to vyšlo a nikdo mě neunesl,“ směje se Fyyia.

V Egyptě začal zpěvačce Kate úplně nový a jiný život. „Myslela jsem si, že umím jazyky, když jsem studovala hotelovou školu, ale zjistila jsem, že se musím učit znova. (smích) Takže Angličtinu i Němčinu bylo zapotřebí vypilovat a dnes umím i Arabsky. Jak roky šly, tak jsem se pomalu vypracovávala. Nějaký čas jsem dělala například delegáta, ale jak jsem zjistila, nebyla to práce úplně pro mě, ale uchytila jsem se tam. Abych byla upřímná, v Egyptě se cítím jako doma, ale za maminkou a tatínkem se vždy několikrát do roka ráda vracím,“ pokračuje.

„Hudbu jsem milovala od malinka. Růžová kytara, hřeben jako mikrofon a tanec před zrcadlem, to bylo moje. (smích) Maminka mě v mém hudebním talentu podporovala, takže jsem jako malá chodila do Základní umělecké školy ve Františkových Lázních na klavír a na flétnu, takže nějaký základ jsem měla, ale jak šel čas, tak jsem se ponořila do studií a práce. Dá se říct, že moje touha ke zpěvu byla na nějaký čas utlumená, i když jsem k muzice měla vždy velmi blízko,“ vysvětluje.

„V Egyptě jsem si také zažila éru, která nebyla úplně jednoduchá. I když jsem vždy cítila, že tam tak nějak patřím, musela jsem se mnohdy poprat s tím vším, co nový život v nové zemi přinášel,“ popisuje.

Hudební zlom přišel paradoxně díky pandemii. „To, že jsem si k muzice opět našla cestu bylo vážně díky pandemii. Museli jsme být doma, cestovní ruch byl zastavený, takže se život na nějaký čas zastavil nebo zpomalil. Můj manžel má ale shodou okolností doma nahrávací studio a muziku sám produkuje. Sice jsem ho v tom podporovala, ale pořád jsem na svou tvorbu neměla čas. Jednoho dne jsem ve studiu trávila čas. Pamatuji si to jako dnes. Hrála tam hudba, mikrofon byl takový osamocený, tak jsem si říkala, že si to tedy vyzkouším. Můj manžel zpozornil a hned měl poznámku, proč jsem si to nevyzkoušela už dávno, protože mi to tak nějak šlo a moc mě to bavilo. (smích) Od té doby na tom pracujeme společně a poměrně se daří,“ usmívá se.

Kate si píše své texty sama a inspiraci bere ze svého života. „Já píšu texty a manžel dělá hudbu se vším všudy. Singlů už máme tolik, že chystáme album. Plánujeme ho s mou kolegyní rapperkou z amerického Chicaga na rok 2022. Vypadá to na zhruba osm písní. Mou tvorbu stavím na životě. Do hudby dávám mé zkušenosti, pocity a ráda svými texty motivuji ostatní. Například má nejúspěšnější píseň vznikla v době, kdy jsme zjistili, že můj manžel je diabetik, což bylo pro nás oba velmi náročné a silné období. Společný song invincible je zatím opravdu nejvíc úspěšný a ta múza přijde většinou z čista jasna.

„Nejsem zaměřená na jeden žánr. Tvořím hodně pocitově. Pokud to zní příjemně a líbí se mi to, tak je jedno, jestli zpívám Hip Hop, R&B, nebo Pop. Opravdu je to moje hobby a moc si to užívám. Do budoucna bych to chtěla ještě víc rozbalit a na to se těším,“ dodává.