Zpěvák Hynek Tomm samotný je rodákem z Chebu, který se sem při různých akcích neustále vrací. Nazpíval také ústřední píseň k filmu Zdeňka Trošky Kameňák 3. Jako dítě chodil v Chebu a v Aši k profesorce Janě Žofákové do základní umělecké školy do oboru zpěv, zvítězil tehdy v sólovém zpěvu v kategorii do 15 let za Cheb v celostátním kole, poté vystudoval konzervatoř zpěv. Účinkoval například v Hudebním divadle Karlín, Divadle Josefa Kajetána Tyla anebo divadle Semafor. Objevil se také v muzikálu Hair, v jedné z hlavních rolí Kladiva na čarodějnice s Markem Dobrodinským a v muzikálu Zmrzlinka Michala Davida. Na svém kontě má dvě CD a duety s Evou Pilarovou, Bárou Basikovou, Kateřinou Brožovou, Valerií Zawadskou anebo operní pěvkyní Editou Randovou. Deník mu položil několik otázek.

Máte za sebou hodně věcí ve své pěvecké kariéře, co chystáte v současnosti?

V tuto chvíli připravuji nové CD a příznivci si jej budou moci poslechnout, počítám, do jara příštího roku. Bude to vlastně zmapování posledních pěti let, budou na něm písně sólové i duety, které dosud ještě na CD nevyšly.

A jaké duety máte na mysli?

Duety, které jsem natočil s Evou Pilarovou, Kateřinou Brožovou, netradičně s Květou Fialovou, s Valerií Zawadskou, ale také s raperem Robbym, rád si totiž občas i odskočím do jiného žánru a zazpívám i pro teenagery, i ti se na mých vystoupeních objevují.

Řekl jste, že na desce se bude nacházet i tvorba pro teenagery, ale angažujete se i v oblasti pomoci seniorům…

To je pravda. Spolupracuji s obecně prospěšnou společností ICV Šárka, která pomáhá i seniorům, a také občas se spolky Českého červeného kříže, pro něž vystupuji na jejich beneficích. Můj první charitativní koncert se uskutečnil koncem roku 2007 v pražském Divadle ABC, kde jsme si v duetech zazpívali i s takovými zpěvačkami, jako jsou paní Pilarová, Basiková, Zuzka Norisová či Míša Nosková a mnoho jiných. Těší mě, když v publiku vidím spokojené tváře a úsměvy diváků, a tak další koncerty byly nejenom pro děti, handicapované, ale i třeba pro klienty s HIV karlínského Domu světla. Pomáhat by mělo být samozřejmostí, o tom není potřeba příliš přemýšlet ani mluvit.

A když rodák z Chebu, měl bych přeci zpívat také v Chebu. Nikdy nezapomenu, jak jsem zpíval před pěti lety na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad na vánočních trzích, kdy jsem měl trému, strach, kolik přijde diváků, navíc byla dost velká zima. A pak jsem byl upřímně potěšený, neboť účast byla hojná a diváci tleskali, zpívali se mnou, prostě super atmosféra.

Nyní se do Chebu opět vracíte…

Poslední tři roky se mi bohužel nedaří se domluvit s pořadateli vánočních trhů, a tak mě napadlo domluvit se s panem farářem Petrem Hruškou a zazpívat za symbolický honorář zdejším seniorům jako dárek a zároveň pozvat své fanoušky a i ty, kdo mají rádi repertoár Andrea Bocelliho. Pan farář mne pak i požádal, zda bych nezazpíval na půlnoční v kostele svatého Mikuláše, což jsem samozřejmě přijal.

Pocházíte z Chebu, na co si nejvíce, pokud se do města vrátíte, vzpomínáte?

Jezdím do Chebu nejméně jedenkrát za měsíc, a pokaždé když se blížím k domovu, mi probleskne pamětí, jak mě moje maminka vyhlížela z okna, když jsem se jako malý kluk vracel z hudební školy. Vlastně vyhlíží dodnes, ale tehdy jsem dojížděl totiž do Aše k paní učitelce zpěvu Janě Žofákové, která mimochodem učila zpívat i známého Petra Sepešiho, který vystupoval s Ivetou Bartošovou.

Už nějaký čas žijete v Praze, co se vám na Chebu líbí, co si myslíte, že se tu nejvíce změnilo?

Vnímám, jak se ku prospěchu změnilo náměstí, je čím dál tím krásnější, ale na druhou stranu mi zase přijde, že ubývá zeleně, míst, kde si děti dříve hrály. Jinak v dubnu tohoto roku jsem zde zpíval na akci Sportovec roku a musím upřímně říct, že Kulturní dům Svoboda si také zaslouží potlesk.

Je v Chebu místo, které jste nenavštívil, ani když jste zde žil, a stále si říkáte, že se tam musíte podívat?

Mám pocit, že jako dítě jsem snad prošel v Chebu vše, co se dalo, dokonce jsme i lezli po skalách u Ohře. Nyní když přijedu do Chebu, zdržím se víceméně u mamky doma, sejdu s kamarády, kteří jsou, jak se říká, na celý život, a to trvá asi dva tři dny a zas prchám do Prahy.

Mnoho mladých umělců se dnes ubírá směrem k Praze. Existuje však něco, v čem Praha nemůže podle vás Chebu konkurovat?

Víte, pro mne je chebské náměstí jeho Špalíček, jedno z nejkrásnějších míst a myslím, že ani Praha nemůže konkurovat. Co se týče lidí, všeobecně, bych nejraději volil ten střed, ani Prahu, ani Cheb. V Praze cítím větší bezohlednost, atmosféru nedůvěry, konkurence, bezohlednosti, sobeckosti. V Chebu se zase všichni až moc znají. Obecně lidi miluji a nemůžu být bez nich, ale někdy mně vadí, jak se chovají, ale to nic nemění na mém vztahu k nim. Často slýchám, že kdo má rád zvířata, má rád i lidi. Já bych s tím takto nesouhlasil. Obrátil bych to. Podle mého názoru jsou lidé vždy na prvním místě.

Kdy se do Chebu budete moci opět vrátit? Popřípadě máte už nějaké plány na rok 2016, které by byly spojené přímo s Karlovarským krajem?

Do Chebu přijedu den před Vánocemi a zůstanu až do dne, kdy mám zmiňovaný koncert, tedy do neděle 27. prosince, pak k večeru mířím zpět do Prahy. Na rok 2016 se připravuji ve znamení velkého Golden Big Bandu Praha, kde už teď připravuji s dirigentem orchestru repertoár, s kterým budu vystupovat. Jestli zavítáme i do Karlovarského kraje, zatím nevím, ale i to je možné, vše je v přípravách.

Co byste rád řekl na závěr?

Chtěl bych popřát všem lidem mír v duši, mír v životě, pohodu a klid, neboť všichni víme, co se momentálně děje nejen u nás, ale i na celém světě. Žijme teď, a pokud na nás přijde něco, co není zrovna veselé, snažme se to lepší najít, nadechnout se a jít dál za svými lepšími sny.