„Prošli jsme celou knihovnu od sklepa po střechu. Bylo to opravdu zajímavé. Do té doby většina z nás netušila, jak systém v knihovně funguje. Byli jsme také ve skladech s knihami,“ řekl nevidomý Emil Miklóš. „Poté následovala příjemná beseda. Dozvěděli jsme se například mnoho zajímavého nejen o historii knihovny.“ Mohli si také osahat největší a nejmenší knihu, kterou knihovna ve fondu má. „Nejvíc mě překvapilo, že knihovna nabízí i deskové hry,“ podotkl.
Besedu připravily knihovnice Marie Václavová a Miroslava Eklová. Obě se s uživateli TyfloCentra dobře znají, pravidelně jednou za měsíc je navštěvují a předčítají jim. „Tato Čtení do ucha pro ně děláme moc rády. Je to jedna velká rodina jsou kamarádští, pohodoví, mají rádi humor. A ještě jsou ochotní komukoli pomoci,“ shodly se.
I pro ně byla návštěva klientů TyfloCentra přínosná. „Ve skladech si osahali staré regály s ornamenty, tedy ty původní. Na rozdíl od našich nových regálů byly důmyslně sestaveny tak, že lze s výší polic různě manipulovat. Stejně se seznámili s tím, jak jsou naše knihy roztříděné, jaký je mezi regály prostor a tak dále. Byli dole v údržbě i na půdě, kde to máme jak v podpalubí. Vnímali ten krásný prostor pod střechou naší secesní budovy, onu zvláštní vůni, a chtěli i do kamrlíku úplně nahoře. Tam jsou uloženy desky, ještě na mašličky, se starými dokumenty, na které pokládali ruce… Setkání s nimi nás hodně nabíjí,“ podotkly knihovnice, kterým s prohlídkou objektu pomohl i jejich kolega Jiří Meissel.
Zrakově postižení využívají služeb chebské knihovny poměrně často. „Nejčastěji navštěvujeme speciální oddělení pro nevidomé, kde jsou nám k dispozici knihy na CD a MP3. Rádi se zúčastňujeme i přednášek, perfektní jsou také zájezdy s knihovnou. A jednou měsíčně pak k nám do TyfloCentra chodí děvčata z knihovny na Čtení do ucha. Velmi milý je ale celý personál knihovny,“ uzavřel Emil Miklóš.
