Práva zvířat by měla být zakotvena v ústavě, požadují jejich ochránci

Podle statistik Státní veterinární správy se z Česka vyváží živá zvířata do vzdálených zemí, jako je třeba Keňa, Tchaj-wan, Mexiko. Které druhy jsou to nejčastěji?
Nejčastěji se jedná o drůbež, která směřuje dál na východ za účelem výkrmu. Ročně je to v řádech milionů kusů. Z větších zvířat jsou to desítky tisíc krav, býků i telátek. V nemalé míře statistiku doplňují i prasata, ovce a kozy. U skotu se jedná hlavně o vývoz na Blízký Východ, transporty směřují přes Balkán do Turecka a pak do dalších zemí. Někdy je cílová stanice třeba i Alžírsko.

Proč k tomu dochází, je české maso speciální v něčem, co zákazníky v těchto zemích láká?
V tomto případě nejde o kvalitu masa. Obecně se dá říci, že Blízký východ není potravinově soběstačný. Zatímco Česká republika je v produkci hovězího nejen soběstačná, ale je tu nadprodukce. Důvod, proč se se do zahraničí dovážejí zvířata živá a ne například už zpracované, chlazené nebo mražené maso, je poptávka po živých kusech z důvodu provádění tradiční rituální porážky.

Tvrdší tresty za týrání zvířat? Přísné už jsou dost, tvrdí ministerstvo

Jakým způsobem probíhá?
Zvíře je usmrceno v souladu s požadavky náboženství. V praxi to znamená, že je bez omráčení zaživa podříznuto. Často se jedná o hromadné porážky, po kterých jsou celé ulice v krvi. Ty porážky jsou zdokumentovány a jedná se o drastické závěry. Dalším důvodem je ekonomika, dovoz živého zvířete, které se porazí v tamních podmínkách za mnohem benevolentnějších předpisů, vyjde levněji než porážka na jatkách v Evropě.

Kampaň proti vývozu živých zvířat, kterou vedete, upozorňuje ale i na to, že utrpením není jen samotná smrt, ale také cesta, která k ní vede.
V Česku zvířata naloží do kamionů, kde se mačkají jedno na druhé. Nemají dostatek vody, krmiva, nemají jak odpočívat, nejsou chráněny proti horku ani mrazu. Cesta je dlouhá tři čtyři tisíce kilometrů. Dobu navíc protahují hraniční kontroly na bulharsko-turecké hranici a dalších přechodech, které jsou komplikovaností proslulé. Spousta z nich se během cesty zraní, onemocnění nebo cestu nepřežijí.

Koordinátor kampaně Lepší zákony pro zvířata Pavel BuršíkZdroj: se svolením organizace OBRAZV rámci Evropské unie platí pro převoz a pohodu zvířat obsáhlá pravidla. Jak je to s jejich vymahatelností při těchto cestách?
Velkou výhodou EU je, že je tu vymahatelnější legislativa. Zatímco ve chvíli, kdy zvířata její hranice opustí, dostávají se mimo jakoukoli kontrolu, nikdo reálně nezjišťuje, co se děje dál. Ať už jde o Blízký Východ nebo země bývalého sovětského svazu, kam zvířata také často směřují.

Vaše organizace spustila v září kampaň Lepší zákony pro zvířata. Mimo transportů má ještě další velká témata – od dopadů zábavní pyrotechniky na zvířata, přes veterinární zákroky bez umrtvení. Jak je na tom Česká republika s ochranou zvířat? Patří v rámci EU k pokrokovým zemím?
Řada výzkumů veřejného mínění i naše kampaně prokázaly, že Čechům na právech zvířat a jejich životních podmínkách velmi záleží a není to vůbec okrajové téma. A v řadě věcí dokážou vyvinout obrovskou iniciativu a být lídry a inspirací. Například při zákazu klecových chovů nosnic jsme patřili ke státům, které vydaly zákaz dřív, než se tak rozhodlo na úrovni celé EU. Nebo u zákazu kožešinových farem. Nicméně v mnoha oblastech máme co dohánět. Například u zmiňovaných transportů už v Německu nebo Nizozemsku přistoupili k zákazu nebo výrazným omezením.

Týrání zvířat nás přibližuje k nové pandemii, varují ochránci před mutacemi virů

V rámci kampaně otevíráte diskuzi i o poměrně rázném návrhu a to přímo změně ústavy.
Chceme, aby byla ochrana zvířat brána skutečně vážně a byla zakotvena v ústavě. Ta zaručuje základní práva lidem, ale na zvířata se v ní nemyslí.

Myslíte si, že je tomu momentálně politické prostředí nakloněné?
Bohužel se zatím nedaří navázat na úspěchy, kterých se dosáhlo v minulých dvou volebních obdobích, kdy se prosadily už zmíněné zákazy klecových chovů nebo kožešinových farem. Mrzí nás to, ale současná vláda a parlament pro lepší ochranu zvířat zatím neudělaly vůbec nic. Jsou v půlce svého mandátu, snad se to zlepší. Nechceme ale nic průkopnického, práva zvířat v ústavě už některé země mají. Například Německo, Rakousko, Švýcarsko nebo Slovinsko.